Poznámky ke Klementovi Alexandrijskému

Klement předpokládá, že Písmo jsou výroky Ducha svatého a že v něm promlouvá Bůh, a je proto pramenem nejvyššího poznání. Upozorňuje však, že dle Platóna poznání Boha přesahuje veškerou lidskou řeč a nelze je sdělit psaným slovem. Proto Klement vysvětluje, že se Ježíš i starozákonní proroci vyjadřovali prostřednictvím symbolického jazyka metafor a podobenství, a tvrdí, že symbolická řeč má posvátný charakter a že pro předávání poznání božských věcí používaly jazyka šifer, symbolů, metafor a alegorií všechny národy včetně Řeků (srov. Strom. V IV,19–23).

Symbolický jazyk není přirozeně přístupný všem, ale vyžaduje postupnou přípravu, očišťování a zasvěcování. Klement uvádí řadu příkladů symbolického vyjadřování v pýthagorejských průpovědích, magických nápisech, výrocích věštíren a jiných textech básníků i filozofů a srovnává je se symbolickou řečí Písma. Důvody pro užívání symbolické řeči při předávání náboženského a filozofického poznání jsou podle Klementa dva: jednak příležitost čerpat ze skytého vyjádření mnohost významů, jednak možnost skrýt mystérium Slova před nezasvěcenými (Strom. V V,27–IX,57). U ušlechtilých posluchačů tato symbolická vyjádření probouzejí o to větší horlivost a nadšení, zatímco posluchačům nevzdělaným jsou nepochopitelná a nepřístupná, aby u nich nevyvolala posměch. Písmo tak skrývá své poklady ve shodě s Ježíšovým doporučením neházet perly sviním (s odkazem na Mt 7,6).

Pojetí Písma jako symbolické řeči s sebou přineslo potřebu alegorickému výkladu, pro nějž Klement užívá různé tradiční termíny jako allégoria, ainigma, parabolé, symbolon nebo typos (starší termín hyponoia se u něho nevyskytuje). Čtení a studium Písma se tak stává duchovní výzvou. Pro porozumění jeho tajemstvím je potřeba nejen víry, ale i všeobecného a filozofického vzdělání. Tyto hermeneutické nástroje, které se získávají řeckým vzděláním, jsou podle Klementa k správnému pochopení smyslu Písma užitečné navzdory tomu, že sami apoštolové a proroci a ostatní autoři biblických textů byli filozoficky nevzdělaní.

Pochopení Písma je pro Klementa dvoustupňové. Na rovině bezprostředního smyslu mu dokáží rozumět všichni, zatímco na rovině symbolické, vyjádřené v zahalené formě, Písmo pochopí jen ten, kdo ho umí interpretovat duchovně. Odlišuje dvě skupiny lidí: jedni, kteří pozorují jen tělo Písma, jako by pohlíželi na tělo Mojžíše, zatímco druzí, kteří jsou očištěnější, prohlédnou smysl a významy jao slov, jako by hleděli na Mojžíše stojícího mezi anděly (Stom. VI XV,132).