Poznámky ke Klementovi Alexandrijskému

Eusebios (HE 6 6) tvrdí, že Klement po Pantainovi převzal vedení alexandrijské katechetické školy. Učil v prostředí ovlivněném dalšími alexandrijskými křesťanskými učiteli gnostického ražení, zejména nástupci Basileida a Valentina, vůči nimž se vymezoval. Avšak namísto detailní polemiky a systematického vyvracení jejich názorů prezentoval své křesťanství jako pravou gnózi, a snažil se tak o vytvoření alternativy k těmto gnostickým školám, která jim bude u místní intelektuální elity účinně konkurovat. Proto využíval některé gnostické termíny a pojímal cestu zdokonalování křesťana jako cestu od víry k poznání (neboli řecky ke "gnósis"). Víra je dle něho nutným předpokladem gnósis (Strom. V I,1), protože principy a axiomy Božských nauk leží za hranicí lidských poznávacích schopností a možností lidského jazyka (Strom. II IV,13–14 a V XI,65–66).

Klement podobně jako před ním Justin pokládal Boha za inspirátora židovského Písma i řecké filozofie a kultury. Filozofie je podle něho učitelkou, která vychovává ke Kristu Řeky, podobně jako Židy vychovává Zákon (Srov. Strom. I V,28). Za důležitou přípravu k poznání pokládá zvládnutí disciplín řeckého všeobecného vzdělání (enkyklios paideia), které jsou přípravou pro filozofii; filozofie je potom přípravou k pravdě. Klement však zdůrazňuje, že tyto vědy nejsou cílem samy o sobě, ale pouze prostředkem a že pravda existuje i bez filozofie a její úplnosti nic neschází. Upřesňuje, že studium disciplín řecké vzdělanosti má dva cíle: připravuje křesťana k obhajobě pravdy proti heretikům i pohanským sofistům a uschopňuje ho k porozumění těm prorockým výrokům, které prorocký duch vyjádřil skrytě.

Podobně jako v díle Filóna Alexandrijského i v Klementově dochovaném díle se zdá, jako by zde bylo skoro více filozofie než Písma. Místy Klement dokonce užívá citace filozofů, tragiků a epických básníků jako autoritativní texty obdobným stylem jako Písmo (např. Homér v Strom. IV XXI,133,2, Pýthagorás v XXIII,151,3, nebo Eurípidés v XXV,155,1 a V XI,70). Interpretuje filozofii jako Boží prozřetelnostní dar Řekům, ale vedle toho představuje také myšlenku řecké krádeže, tedy představy, že Řekové si přivlastnili části pravdy od židovských proroků (I XVII,81–87). Tento názor dokládá Klement rozsáhlým chronologickým výkladem o starobylosti Židů (I XXI,101–147) a dlouhým seznamem paralel mezi různými myšlenkami Písma a tradicí řecké prózy a poezie (V XIV,89–139).