Židovská exegeze

Také Židé byli textovou komunitou žíjící v proměnách času a vlivem proměny kultur se dostávali do jiných situací, než pro které byly jejich posvátné texty psány. Už například jen to je nápadné, že základní židovský text, Zákon v pěti knihách Mojžíšových, předpokládá situaci nomádské komunity putující na poušti, která koná krvavé oběti, ale nemá chrám, a synagogální společenství v diaspoře uznávalo tytéž knihy, ale nemělo dokonce ani obětní praxi, nemluvě o době po roce 70, kdy byl jeruzalémský chrám zničen Římany. Valná část židovských posvátných textů má také charakter historického vyprávění o konkrétních osobách a událostech a jejich zobecnění a vztažení na aktuální dění je nesamozřejmé a problematické. Texty proto vyžadovaly aktualizaci, která se v židovském prostředí odehrávala následujícími formami:

Targúmy (hebr. sg. targúm, pl. targúmím) byly ústní simultánní překlady hebrejského posvátného textu čteného při synagogální bohoslužbě do aramejštiny. Šlo o volné parafráze, které často mohly přímo vysvětlovat, doplňovat a aktualizovat obtížná či neaktuální místa pomocí úprav či doplnění a rozšíření původního textu.

Midraše (hebr. sg. midraš, pl. midraším) byly aktualizující interpretace legislativních, narativních i prorockých textů, které podávali znalci a učitelé Zákona (rabíni). Midraše hledaly hlubší smysl nějakého místa pomocí interpretace lexikálních nebo gramatickéch detailů, srovnávání a kombinování s různými jinými pasážemi. V křesťanském prostředí například apoštol Pavel užívá midraš v Řím 9,6–29 při výkladu výroku z Gen 21,12 „tvé símě bude povoláno v Izákovi“. Rozvíjí paralelu s Gen 18,10, kterou podporuje řadou dalších citací (Gen 25,23; Mal 1,2–3; Ex 33,19) a celý výklad rámuje citací Iz 1,9, kde se opět objevuje termín „símě“.

Pešery byly systematické reprodukce biblické knihy verš po verši s uvedením krátkého aktualizujícího vysvětlení za každým veršem, které byly typické pro kumránskou asketickou komunitu essénů (doloženo na kumránských svitcích; např. pešer Habakuk).