Poznámky k předkřesťanské exegezi

Interpretace a exegeze jsou nevyhnutelné a samozřejmé součásti života ve všech společenstvích a komunitách, které zakládají svou identitu na tradičních nebo posvátných textech. Je to případ judaismu i hellénismu, protože obě tyto kultury měly své normativní a určující literatury, ale je to případ i jednotlivých úžeji vymezených identit uvnitř těchto kulturních okruhů (platonici, stoici, essejci, samaritáni, rabíni). Všechna tato společenství s určující literární tradicí mají potřebu nacházet ve svých textech odpovědi na aktuální otázky vlastní komunity, neboli na jiné otázky, než na které dával samotný text odpověď v době, kdy byl sepsán. Interpretace měla však často velmi těsný vztah i k samotnému utváření identity těchto komunit. Pokud se například jednalo o společenství, která měla ve společnosti minoritní postavení, vstupovaly do hry různé strategie utváření vztahů k majoritě a jejím textům, které bylo třeba reinterpretovat, aby odpovídaly sebepojetí minoritní skupiny, nebo zdůvodnit jejich odmítnutí.