Filosofie člověka
Section outline
-
-
Legenda:
Každé setkání je v tomto kurzu doplněno jednak krátkým textovým materiálem, jednak otázkami motivujícími k hlubšímu promyšlení sledovaného tématu.
Odpověď na otázky zasílejte na e-mail: nadezda.pelcova@pedf.cuni.cz nebo na e-mail david.rybak@pedf.cuni.cz .
Vždy v následujícím setkání budou na počátku stručně vyzdviženy důležité myšlenky a způsoby přístupu v e-mailových odpovědích, a případně též typické omyly či přehlédnutí, která se v odpovědích objeví. Samozřejmě bez identifikace odpovídajících.
-
-
1) Pokuste se vymezit metodický rámec filosofické antropologie.
2) Čím se přístup k člověku, jak ho provádí filosofická antropologie, odlišuje od přístupu přírodních věd?
3) Proč se základní otázky filosofie podle Kanta sjednocují v otázce "Co je člověk?"?
-
-
Otázky:
1) Jak umožňuje mýtus rozumění světu a sobě ve světě?
2) Jak k tomuto rozumění patří čas a časovost?
3) Jaký je rozdíl mezi mýtem, eposem, a logem?
-
-
Shrnující otázky k zamyšlení:
1) Čím je specifická filosofická reflexe?
2) Co nám říká o člověku Aristotelovo určení "zóon logon echon"? Jak se podle tohoto určení člověk odlišuje od ostatních živých bytostí?
3) Co patří v antickém rozumění k tomu, být občanem?
4) Jaké důsledky má antické rozumění člověku pro evropskou tradici výchovy a vzdělávání?
-
-
Shrnující otázky:
1) Jaké základní charakteristiky v porozumění člověku přináší židovská a křesťanská tradice?
2) Pokuste se kontrastovat toto rozumění člověku s rozuměním antickým.
3) Jaké implikace vnáší židovská a křesťanská tradice do porozumění problematice vzdělání a výchovy?
-
-
Shrnující otázky:
1) Jak se proměňuje rozumění světu a člověku v Descartově objevu vědomí?
2) Proč teprve novověký člověk se k věcem vztahuje primárně jako k předmětům?
3) Jak se proměňuje v novověku smysl vědy a vědění?
4) Jaké implikace jsou v těchto proměnách obsaženy, pokud jde o vzdělání a výchovu?
-
-
Shrnující otázky:
1) Jak je v Kierkegaardově myšlení vymezen vztah mezi člověkem a bohem?
2) Jakým způsobem patří k existenci člověka časovost?
3) Co znamená pro výchovu tento aspekt časovosti existence?
-
-
1) Jak patří vůle k člověku podle Nietzscheho?
2) Jak se myšlení člověka odlišuje u Nietzscheho odlišuje od pojetí antického a křesťanského? Kde jsou naopak shody?
3) V jakém smyslu jsme my posledními lidmi?
4) Pokuste se promyslet, co "schopnost žít jinak" znamená pro vzdělání a výchovu.
-
-
Shrnující otázky:
1) Jak souvisí Schelerovo pojetí člověka s křestanským? A v čem se od něho liší?
2) Scheler bere v úvahu dějinnost člověka. Jakým způsobem to proměňuje jeho přístup k člověku?
3) Co znamená myšlenka ordo amoris? Je možné ji využít v praxi vzdělávání a výchovy?
-
-
Shrnující otázky:
1) Stává se člověk osobou svým narozením?
2) Proč k člověku konstitutivně patří dialog a v jakém smyslu je dialog vztahovostí FUNDAMENTÁLNÍ?
3) Co to znamená, že jsme rukojmím Druhého? Proč je tato myšlenka důležitá po děsivé zkušenosti holocaustu?
-
-
Shrnující otázky:
1) Jak se proměňuje pojetí práce v novověku oproti předchozím epochám?
2) Co to znamená, že lidská činnost je univerzální?
3) Co je původním významem techniky (techné)?
-
-
Shrnující otázky:
1) Proč hra podstatně patří k člověku?
2) Jak patří k sobě hra a svět?
3) Proč patří podstatně k výchově hra? Pokuste se na základě přednášky promyslet, proč se výchova nemůže dít násilím. Kteří myslitelé pedagogiky zdůrazňovali důležitost hry ve výchově a vzdělání?
-
-
Shrnující otázky:
1) V jakém smyslu je podstatný vztah mezi schopností smíchu a svobodou člověka?
2) Jak podstatně patří radost a smích k výchově?
3) Proč je smích herezí?
-
K zamyšlení:
"Nikdo nás nezbaví odpovídání, a tedy lásky, smíchu, pláče. Odpovědnost, láska jako otevřenost spolu se smíchem a pláčem patří k existenci lidského tvora bytostně.
Cesta k vyjasnění fenoménu smíchu je složitá. Smích je spontánní a totální, eruptivní emocionální reakce. Dostavuje-li se však např. na základě nějakého podráždění (třeba elektrickým proudem), je to jen svalová reakce či pohybový a hlasový projev. Skutečný smích je jen tam, kde je odhalitelné a jeho odhalenost, tedy skrytost proporcí i disproporcí, defektů a inkoherence, stejně jako řádu, který konečně chápeme v jeho založení... a musíme se usmívat."(Jaroslava Pešková: Smích jako sociální skutečnost)