Feministická psychologie I.

Carol Gilliganová se narodila 28. listopadu  1936 ve státu New York City a získala doktorát v oboru sociální psychologie na Harvardské univerzitě v roce 1964. Na Harvardu začala učit v roce 1967 a v roce 1970 se stala asistentkou významného teoretika morálního vývoje Kohlberga. Jejím klíčovém dílem je Práce Jiným Hlasem (In a different Voice: Psychological Theory and Women´s Development),  kterou uveřejnila v roce 1982. V této práci argumentuje tím, že Kohlbergova teorie vývoje zohledňuje jenom privilegované bílé muže a chlapce.

Lawrence Kohlberg byl americkým psychologem, který se zabýval vývojovou psychologií, vývojem pojmů a morálního myšlení. Rozlišuje šest hlavních stádií. Kognitivní vývoj předchází mravnímu vývoji, ale dosažení vyšších kognitivních stádií ještě neznamená vyšší stupeň morálky. Může existovat rozpor mezi teoretickou schopností lidí uvažovat mravně v abstraktních situacích a jejich odvahou využívat jejich mravní potenciál v reálných situacích (zde je možné poukázat na Weberovu typologii jednání rozlišující mezi racionálně-účelovým a hodnotově-racionálním jednání).

Šet stádií Kohlbergovs modelu vývoje:

I. Předkonvenční úroveň morálky - Vnější morálka. Dítě nemá opravdový smysl pro morálku, ale jeho chování může být tvarováno zpevňováním. Dobro a zlo jsou vysuzovány podle vnějších důsledků, ne podle věrnosti etickému kodexu. Orientace na trest. Každá potrestaná činnost je  vnímána jako špatná – je dobré dělat to, co je odměňováno a vyhýbat se tomu, co je špatné. Hlavní motiv chování je strach z trestu (jde o výsledek a ne o úmysl). Dítě zná SANKCE (důsledky) a chová se podle toho. Jedná se o situačně vázanou morálku.

II. Orientace na odměnu - Naivní instrumentální hédonimsus. Dobro je představováno výrokem „co z toho mám já“. Kladné chování vede k odměně. Typická je snaha vyhýbat se negativním důsledkům. Větší rafinovanost – například opilý řidič jede z večírku domů bočními uličkami, aby jej nechytili policisté. Vzniká cit pro spravedlnost – rovnostářský fanatismus. Dítě vyžaduje od rodičů spravedlnost v chování k dětem (starší sourozenec chce, aby mu máma pomáhala stejně jako pomáhá mladšímu dítěti). Vznik jednoduché reciprocity: když poškrábeš ty mě, já poškrábu tebe – překonání egocentrismu prvního stupně.

III. Konvenční morálka -  Orientace na to být hodným dítětem. Dva póly žádoucího – hodné děcko versus drsoň na motorce. Orientace na normy mé vztažné skupiny  (správné je to, co za správné považují ostatní.) Důraz na vztahy –chci plnit to, co ode mě očekávají  blízcí. Lidé chtějí být považovaní za dobré dcery, syny a přátele. Jsou zvažovány pocity a potřeby druhých a objevuje se schopnost rozpoznat zájmy druhého a vzít v úvahu i perspektivu třetí osoby.

IV. Orientace na řád a zákon -  Hlavní heslo: Co by se stalo, kdyby každý ve vaší situaci porušil zákon, protože by si myslel, že k tomu má dobrý důvod. Cítíme se být podřízeni zákonům a našim závazkům – jsme jim do jisté míry vydáni na milost a nemilost. Člověk není zodpovědný za nespravedlivé zákony, ale je odpovědný za jejich plnění. Zákon je silnější než citová touha porušit jej kvůli sobě nebo mezilidským výhodám. Právní pozitivismus – řádně nastolené zákony mají bezpodmínečnou platnost (například porušení zákazu na potrat  by mělo být přísně trestáno).

V. Postkonvenční morálka - V pátém stádiu méně než 15% lidí je starších než 25 let a jedná se o orientaci na společenskou smlouvu. Existuje kontroverze mezi pozitivistickým právem a právem stojícím nad zákony. Zákony byly udělány pro člověka a ne člověk pro zákony.

Nelze vzít zákon do vlastních rukou, ale lze přijmout perspektivu nadřazenou právu a tak rozeznat, kdy vede použití práva k bezpráví. Účelem zákonů je chránit práva člověka a ne je porušovat – nutnost zákon změnit nebo jej vyložit nově (například spory o potrat  či právo na život). Je-li to možné, je preferován řád a zákon jako hledání alternativ (jak pomoci nešťastníkům). Podle Kohlberga se jedná o institucionální formu pohledu stojícího nad běžným zákonodárstvím. Podle Kohlberga svobodné demokratické státy a jejích ústavy (a dále i ústavní soudy) odpovídají pátému stupni.

VI. Universální etika -  Orientace na svědomí či principy či orientace na nadindividualitu. Morálka se řídí sadou hluboce individuálních zásad. Panuje přesvědčení, že každý jednotlivec má právo na život, svobodu a spravedlnost. Na množsví konfliktů je nutno nahlížet jako na problém z perspektivy všech – jedná se o vcítění do všech situací a o uvažování o situaci ve všech dimenzích (jde o tzv. ideální vzájemné převzetí rolí.) Usuzování na šestém stupni nikdy nezaručuje, že rozhodnutí bude správné.

Carol  Gilliganová  ve svém popisu odlišností mezi muži a ženami se  soustřeďuje  především na to,  jakých chyb se ve vztazích dopouštějí ženy a jakých muži – muži si myslí, že pokud  (v souladu se Sokratovými slovy)  poznají sami sebe, pak také poznají ženy. Ženy si myslí,  že pouze tehdy, když poznají ostatní, poznají i samy sebe. A tak muži a ženy mlčky dodržují nepsaný zákon nevyslovovat ženskou zkušenost a budují své vztahy kolem ticha. Muži si neuvědomují svou oddělenost od žen a ženy nevědí o své vlastní rozštěpenosti.

Gilliganová dále přichází s myšlenkou, že Kohlbergova teorie se zaměřuje výlučně na privilegované bílé muže a ženy (a tak obsahuje předsudky proti ženám či případně dalším etnickým menšinám.) Kohlbergova teorie šesti stádií morálního vývoje je psána z mužské perspektivy v tom smyslu, že individuální práva a pravidla jsou považována za vyšší stádium vývoje než ženské perspektivy zdůrazňující význam péče pro lidské vztahy.  Poukazuje na to, že ženy váhají posuzovat z toho důvodu, že jsou si vědomy komplexity vztahů.

Nová psychologická teorie, v níž jsou ženy a dívky vidět a slyšet, je nevyhnutelnou výzvou patriarchálnímu řádu, který může být zachován pouze tehdy, pokud bude přetrvávat „zatmění“ ženské životní zkušenosti. Vynášení zkušeností a prožitků na světlo je v určitém ohledu zcela samozřejmé, ale může se jevit jako radikální čin.

K utváření ženské identity dochází v kontextu nepřerušovaného vztahu, protože matky své dcery často vnímají jako sobě podobné a mají u nich větší pocit kontinuity než u chlapců. I když se dívky identifikují jako ženy, vnímají se tak jako podobné svým matkám, a spojují tak prožitek přimknutí  s procesem formování identity.

Kontrolní otázky a další náměty k samostudiu:

1)Srovnejte Freudovou teorii vývoje (a zejména oedipální fázi) s Kohlbergovými šesti stádii vývoje.

2)Srovnejte šest Kohlbergových stádií vývoje s Eriksonovými osmi stupni stádii vývoje.  

3)Prostudujte si širší esej týkající se myšlenkového odkazu Carol Gilliganové, kterou můžete najít na: http://academic.evergreen.edu/curricular/hhd2005/WinterDownloads/TongCh5.pdf