Problémy staroegyptské literatury - stručný úvod (4. 10. 2023) FOR ENGLISH, SCROLL DOWN

Dochování

Ze staroegyptských textů obecně, a tedy i z textů literárních, se dochovaly jen zlomky (výpočty hovoří o jednotkách nebo dokonce pouhých zlomcích procent). To neznamená, že si nemůžeme dovolit teoretizovat nebo zobecňovat, ale znamená to, že si tohoto faktu vždy musíme být vědomi. 

Datování

Mnoho egyptských literárních textů se dochovalo v pozdějších opisech. Jelikož jejich autoři nebývají uváděni, popř. jsou texty připisovány významným osobnostem, jejichž autorství je předmětem sporu, není vždy snadné určit ani období, z něhož daný text pochází. Každý text je třeba studovat individuálně, zde uvádíme několik příkladů.

• Ptahhotepovo naučení je v úvodu textu připsáno vezíru krále 5. dynastie Džedkarea Isesiho Ptahhotepovi. Text naučení se dochoval celkem ve čtyřech kopiích, z nichž dvě pochází z Nové říše a dvě ze Střední říše (mezi nimi i kompletní verze, papyrus Prisse). Badatelé se dnes většinou shodují na datování do Střední říše, nicméně dodnes existují platné názory, podle nichž pochází ze Staré říše (Stauder 2013: 108 s odkazy na příslušnou literaturu). 
• Papyrus Westcar je dochován v jediném rukopise (pBerlin 3033). Ten bývá obvykle datován do Druhé přechodné doby, nicméně podle nekterých názorů pochází z Nové říše (Stauder 2013: 110 s odkazy na další literaturu). Děj papyru se odehrává na dvoře krále 4. dynastie Chufua, text je však jednoznačně mnohem pozdější. Datování se pohybuje od 13. dynastie do počátku Nové říše. 
• Nefertiho proroctví je dochováno v nejstarším opise z poloviny 18. dynastie. Dříve se automaticky předpokládalo, že se jedná o text legitimizující nástup 12. dynastie a odrážející zmatky První přechodné doby (viz teoretické přístupy k egyptské literatuře), dnes se názory na jeho dataci liší a často se objevuje počátek nové říše (Stauder 2013: 337-433).

Performativní literatura

Egyptská literatura byla vnímána zcela jinak, než jsme zvyklí v moderní společnosti my. Tiché čtení "pro sebe" neexistovalo, literární texty byly předčítány či recitovány nahlas a každá taková "performance" literárního textu se odehrávala v určitém kontextu doby i místa, a byla bezesporu interpretována různými recitátory různě. I tuto zdánlivou banalitu je třeba mít při studiu staroegyptské literatury na paměti. 

Teoretické přístupy ke staroegyptské literatuře

• Raná fáze (do konce 70. let 20. stol.) zacházela s texty volně a o definici literárních textu se příliš nepokoušela. Literární texty byly považovány za přímé prameny pro dějiny starého Egypta - tak např. Neferti a jiné "nářky" sloužily k popisu situace v Egyptě v První přechodné době, zároveň ale byly datovány podle toho, že tuto dobu popisují... 
• První definice pochází  konce 70. let 20. století od Jana Assmanna (Der literarische Text im alten Ägypten. Versuch einer Begriffsbestimmung, in: OLZ 69, 1974, 118-126). Jde o jeho funkční dělení na kulturní a literární texty (které mezitím dále rozpracoval). Podle Assmanna jsou „kulturní“ texty ty, které slouží nějakému společenskému účelu, zatímco „literární“ texty jsou čistou literaturou, nemají přímé praktické využití, nejsou spojeny s žádným rituálem, magickým zaříkáním apod. 
• Z moderních definic je nejzajímavější přístup Antonia Lopriena (Defining Egyptian Literature, in: A. Loperieno (ed.) Ancient Egyptian literature: history and forms. Leiden: Brill, 1996,  39-58), jehož definice literatury se zakládá na třech kritériích: fictionality / intertextuality / reception. Fictionality (fiktivnost) je jakási „tichá dohoda“ mezi autorem a recipientem, že svět díla nemusí odpovídat reálnému světu. Intertextuality (intertextualita) jako kritériu říká, že text musí být mimo svůj obvyklý rámec (např. autobiografie mimo kontext hrobky v Sinuhetovi), a že text musí být zveřejněn, tzn. přístupný mimo čas a místo svého vzniku. Reception (recepce) předpokládá dlouhou tradici textu (mimo školní opisy).
• V současné době se nejvíce uplatňují přístupy postmoderní a tzv. New Historicism, které odhlížejí od nutnosti vše binárně kategorizovat a nahlížejí na text v jeho komplexním kontextu (v rámci dějin, společnosti, hmotné kultury). Na text je nutno nahlížet z více úhlů pohledu: konkrétně-individuálního jako způsob vyjádření jednotlivce, konkrétně-sociálního jako způsob vyjádření společenských norem a abstraktně-sociálního jako způsob abstraktní obecně lidské reflexe společnosti a jejich norem. Studují se hlavně. především okrajové jevy a odchylky od norem, které komplikují kategorizaci ale mohou vypovědět mnohem více o fungování společnosti povaze studovaného jevu. Zajímavé je, že tento odklon od jednoznačné kategorizace a binarity, připouštění více než jedné odpovědi a vidění na škále šedé spíše než černo-bílé, odpovídá egyptskému "inkluzivnímu" stylu myšlení. 

Žánry

Problematika žánrů staroegyptské literatury je komplikovaná a úzce souvisí s definicí literatury jako takovou a teoretickými přístupy k ní. Přehled žánrů staroegyptského písemnictví podle E. Blumenthalové naleznete v pdf dokumentu níže, zde jen stručný přehled toho, jakým žánrům se budeme věnovat a proč. Nejprve tři žánry, které jsou standardní součástí všech antologií egyptské literatury: 

• Povídky (a "romány"), egyptské příběhy jsou do literatury řazeny všeobecně, byť i ony mohou být svým způsobem "funkční" a obsahovat v sobě další žánry. 
• Didaktická literatura, naučení a "nářky", texty vysvětlující podstata fungování egyptské společnosti a jejích norem (či naopak jejich "převrácení").
• Poezie, milostné písně a písně harfeníků, které bývají uváděny jako typický příklad egyptské "zábavní" literatury. 

Žánry, který se nacházejí na hraně literatury:

• Autobiografické texty, které jsou sice vázány na hrobku či stélu svého majitele, ale byly široce čteny, reflektovány a tradovány v citacích pozdějších textů. 
• Královské nápisy, které představují královskou, oficiálnější verzi autobiografických textů nekrálovských osob.

Náboženské texty, které je alespoň podle některých kritérií rovněž možno považovat za literární:

• Texty pyramid, Texty rakví a Knihu mrtvých - jedná se o rozsáhlé korpusy náboženských textů rozličného charakteru. Většina textů je rituální nebo magické povahy a navíc předpokládají rozsáhlé znalosti egyptských náboženských představ, bez nichž jsou nesrozumitelné (a náš důvod je vynechat je tedy ponejvíce praktické povahy). 
• Podsvětní knihy Nové říše představují průvodce podsvětím a encyklopedie magických znalostí. Rovněž nejsou bez literárního aspektu, ale platí o nich totéž, co o Textech pyramid...

Doporučená literatura

PARKINSON, R. B. Poetry and culture in Middle kingdom Egypt: a dark side to perfection. London: Equinox, 2010. Studies in Egyptology and the ancient Near East (1. vydání 2002). 

PARKINSON, R. B. Reading ancient egyptian poetry: among other histories. Chichester, U.K.: Wiley-Blackwell, 2009.

POSENER, Georges. Littérature et politique dans l'Égypte de la XIIe dynastie. Paris: Champion, 1956.

Problems of ancient Egyptian literature: a concise introduction

Preservation

From ancient Egyptian texts in general, including literary texts, only fragments have been preserved (estimates speak of units or even mere fractions of percent). This does not mean that we cannot theorize or generalize, but it does mean that we must be cautious and aware of this fact.

Dating

Many Egyptian literary texts have survived in later copies. Since their authors are often not mentioned, or the texts are attributed to significant figures whose authorship is disputed, it is not always easy to determine the period from which a given text originates. Each text must be studied individually, and here are some examples:

The Instructions of Ptahhotep is attributed in the text’s introduction to the vizier of the 5^th Dynasty, Djedkare Isesi’s Ptahhotep. The instruction has been preserved in four copies, two from the New Kingdom and two from the Middle Kingdom (including a complete version, the Prisse Papyrus). Scholars today mostly agree on dating it to the Middle Kingdom, but valid opinions still exist that it comes from the Old Kingdom (Stauder 2013: 108 with references to relevant literature).

The Westcar Papyrus is preserved in a single manuscript (pBerlin 3033). It is usually dated to the Second Intermediate Period, but according to some views, it may come from the New Kingdom (Stauder 2013: 110 with references to further literature). The events of the papyrus take place at the court of the 4^th Dynasty king Khufu (Kheops), but the text is clearly much later. Dating ranges from the 13th Dynasty to the beginning of the New Kingdom.

The Prophecy of Neferti is preserved in the oldest copy from the mid-18th Dynasty. Previously, it was automatically assumed to be a text legitimizing the rise of the 12^th Dynasty and reflecting the confusion of the First Intermediate Period (see Theoretical approaches to Egyptian literature below). Today, opinions on its dating vary, often suggesting the beginning of the New Kingdom (Stauder 2013: 337-433).

Performative Literature

Egyptian literature was perceived very differently from the way we are used to in modern society. Silent reading “for oneself” did not exist (or was very rare); literary texts were recited or read aloud, and each such “performance” of a literary text took place in a specific context of time and place, and was undoubtedly interpreted differently by various reciters. Even this seemingly banal fact should be kept in mind when studying ancient Egyptian literature.

Theoretical Approaches to Ancient Egyptian Literature

The early phase (until the late 1970s) dealt with texts loosely, without attempting a clear-cut definition of literary texts. Literary texts were considered direct sources for the history of ancient Egypt - for example, Neferti and other “lamentations” were used to describe the situation in Egypt during the First Intermediate Period, and they were dated based on the era they were supposed to describe. 

The first definitions came at the end of the 1970s from Jan Assmann (“Der literarische Text im alten Ägypten. Versuch einer Begriffsbestimmung”, in: OLZ 69, 1974, 118-126). According to Assmann, “cultural” texts served some social purpose, whereas “literary” texts were pure literature, having no direct practical use, no association with any ritual, magic, etc. 

Of the modern definitions, the most interesting approach is by Antonio Loprieno (“Defining Egyptian Literature”, in: A. Loperieno (ed.) Ancient Egyptian literature: history and forms. Leiden: Brill, 1996, 39-58), which is based on three criteria: fictionality, intertextuality, and reception.

Genres

The issue of genres in ancient Egyptian literature is complicated and closely related to the definition of literature as a whole and theoretical approaches to it. Here is a brief overview of the genres in ancient Egyptian literature:

Stories and “novels” are generally included in literature, although they can also be “functional” and contain other genres.

Didactic literature, instructions, and “lamentations” explain the functioning of Egyptian society and its norms (or the reversal of these norms).

Poetry, love songs, and harpers’ songs are often cited as typical examples of Egyptian “entertainment” literature, although they may be cultic and either codify or question norms.

Genres on the edge of literature:

Autobiographical texts are tied to the tomb or stela of their owner but were widely read, reflected upon, and handed down in quotations from later texts.

Royal inscriptions represent a more official version of non-royal autobiographical texts.

Religious texts, which can also be considered literary based on certain criteria:

Pyramid Texts, Coffin Texts, and the Book of the Dead are extensive bodies of religious texts of various kinds. Most of them are of a ritual or magical nature and presuppose extensive knowledge of Egyptian religious beliefs, making them mostly practical in nature.

Recommended reading

PARKINSON, R. B. Poetry and Culture in Middle Kingdom Egypt: A Dark Side to Perfection. London: Equinox, 2010.

PARKINSON, R. B. Reading Ancient Egyptian Poetry: Among Other Histories. Chichester, U.K.: Wiley-Blackwell, 2009.

POSENER, Georges. Littérature et Politique dans l'Égypte de la XIIe Dynastie. Paris: Champion, 1956.