Cesty k ontologickému obratu

Dosavadní cesty teoretického myšlení v antropologii a kolem antropologie nás vedly od oproštění se od etnocentrismu ve prospěch kulturního relativismu a kulturního determinismu: sledovali jsme teoretické přístupy, které kladou důraz na kulturu (resp. strukturu), a ty, které zvýznamňují jednání (praxe). Sledovali jsme, jak je možné uvažovat strukturu a jednání jako souvztažné, vzájemně propojené a na sobě závislé, a jak je v tom významná otázka moci a mocenských vztahů. Sledovali jsme, že moc a mocenské vztahy jsou zásadní nejen pro sociální svět sám o sobě, ale i pro analýzu a interpretaci sociálního světa, tedy toho, jak se dělala, může dělat a má dělat věda. V této linii uvažování budeme pokračovat. Jedním z významných trendů (byť nikoli majoritním) současné vědy jsou tzv. studia vědy a technologií (STS) a jedním z klíčových představitelů tohoto směru uvažování je Bruno Latour. Text, který předkládám k četbě, celkem přesvědčivě argumentuje konstruovanost, situovanost a determinovanost vědy a vědění (západního světa) a nabízí východiska k jinému čtení "sociální" "reality". STS studia jsou klíčovými na cestě k tzv. ontologickému obratu, tedy k možnosti razantního přehodnocení dosavadního rozumění světu, jež se přes všechny snahy zakládá na etnocentrickém (přesněji antropocentrickém) předporozumění.

Sledujte u Latoura:

1. co je objektivita (co to znamená "objektovat");

2. jaký je vztah objekt x subjekt - co je "věc";

3.  jaký je resp. jak může být uvažován vztah mezi přírodou a kulturou;

4. jak si v tom všem stojí či mohou stát společenské vědy;

5. jak se tedy má dělat věda, co má být vědou.

Pro další kontext přidávám (nepovinně) celkem hezký a čtivý rozhovor s dalším z klíčových představitelů ontol. obratu P. Descolou a jeden z mála pokusů o výklad ontol. obratu v čj z pera Jana Kapusty (kap. 1-3).