Abychom byli úspěšní ve společnosti, je důležité si osvojit určité vlastnosti a dovednosti, které preferuje daná společnost.
„Socializace je proces osvojování si způsobů chování a seznamování se s kulturním prostředím, osvojení si společenských norem, plné přizpůsobení se společenskému životu.“ (Výrost, 2019, s. 185)
- Každý jedinec se rodí do určité skupiny lidí, kde byly již definovány obecné obrysy situací.
- Dítě nejedná jen tak, podle vlastních představ, protože když tak učiní, je okolím následně usměrněno a přinuceno dodržovat schválené a tradiční formy lidského chování v dané společnosti.
- „bezmocné“ dítě je postupně socializováno a je vedeno k tomu, aby dosáhlo určité míry kooperaceà spolupráce s druhými lidmi. V průběhu kooperace si jedinec osvojuje hodnoty, normy, dovednosti vytvořené kulturou, do níž se narodil. Nabývá smysl pro to, kým je a kam patří.
Socializace x výchova
Socializace je širší pojem než výchova. Termín socializace používají právníci, ekonomové, sociologové.
- Obsahuje: veškeré vědomé i nevědomé, přírodní i společenské vlivy, které působí na osobní vývoj jedince.
- Prostřednictvím tohoto procesu se jedinec učí, čemu lidí v okolní kultuře věří a jaké od něj očekávají chování.
Pojem „výchova“ používají pedagogové. Je to řízené a vědomé působení rodičů, učitelů a dalších výchovných činitelů.
ZDROJE:
HELUS, Zdeněk. 2015. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada., s. 104-109. ISBN: 978-80-247-4674-6.
JEDLIČKA, Richard. 2015. Poruchy socializace u dětí a dospívajících. Praha: Grada., ISBN: 978-80-247-4674-6.
VÝROST, Jozef, SLAMĚNÍK, Ivan, SOLLÁROVÁ, Eva. 2019. Sociální psychologie. Praha: Grada. ISBN: 978-80-247-4674-6.