= zapojení jedince do lidského společenství po stránce pracovní (výchovné a vzdělávací), společenské a subjektivní (ve smyslu sebeuplatnění a sebeuspokojení)
- dovršuje se pasivní nebo aktivní účastí na kulturním životě společnosti
- je podmíněna sociabilitou
- stupeň dosažené socializace osob stižených vadou se řídí podle toho, zda a do jaké míry se podařilo defektivitu překonat
- stupně socializace (mezi nimiž jsou možné přechody): 1. integrace - nejvyšší stupeň = úplné zapojení jedince stiženého vadou, u něhož byly důsledky vady zcela a beze zbytku překonány 2. adaptace = osoba stižená vadou se dokáže zapojit do společnosti po všech stránkách, ale jen za jistých pomocných opatření (např. člověk s poruchou sluchu za pomocí sluchadla a výcviku sluchu) 3. utilita = postižený jedinec, u něhož se nepodařilo zdolat defektivitu, zapojuje se pouze za dohledu a s pomocí druhých lidí, čímž dosáhne určitého stupně pracovní použitelnosti a v důsledku toho i jistého společenského i subjektivního uplatnění i uspokojení (např. osoby s mentálním postižením) 4. inferiorita - je již mimo možnosti, jedná se o segregaci - zatímco osoby stižené vadami smyslů a vadami tělesnými mohou dosáhnout nejvyšších stupňů socializace, osoby mentálně postižené zůstávají na nižších stupních
Zdroj: Defektologický slovník. 3. upr. vyd. Jinočany: H & H, 2000. ISBN 80-86022-76-5.