Socioekonomický status - Výzkum třídního rozdělení české společnosti
Socioekonomický status
Socioekonomický status je proměnná, která vyjadřuje pozici, již zaujímá každý člověk nebo skupina lidí ve struktuře společnosti (na společenském žebříčku), tedy v sociální stratifikaci.
Sociální stratifikace se skládá podle většiny pramenů, inspirovaných většinou názory jednoho ze zakladatelů moderní sociologie M. Webera ze dvou základních komponent: třídy a statutu.
Kombinace vzdělání, profesního postavení a přijmu (Bengtson, Biblarz, Roberts, 2012)
Výzkum třídního rozdělení české společnosti
Výzkumníci Daniel Prokop, Martin Buchtík, Paulína Tabery, Tomáš Dvořák a Matouš Pilnáček vyšli z myšlenek sociologů Mikea Savage a Pierra Bourdieua, který poukázal na to, že kromě příjmu a majetku je pro postavení člověka ve společnosti klíčové jednak to, jaké má kontakty a vazby, jednak jeho kulturní preference – tedy jaký má vkus a čemu věnuje svůj volný čas. Ve výzkumu provedeném v červnu 2019 položili sociologové dvě stě otázek celkem 4039 respondentům z více než třinácti set českých obcí a měst.
Sociologové zde rozlišují šest různých druhů kapitálů. Ekonomický kapitál, který v sobě zahrnuje příjem a majetek dotázaných. Sociální kapitál, udává, jak rozsáhlá a prestižní je jejich sociální síť, tedy okruh jejich známých, a zda mají v nejbližším okolí někoho připraveného pomoci například během nemoci nebo při finančních nesnázích – v terminologii výzkumníků pomáhající kapitál. Poslední kategorie zahrnuje lidský kapitál, tedy hlavně znalosti cizích jazyků a počítačové dovednosti, a kulturní kapitál měřený třeba tím, jak často dotyční chodí do divadel, muzeí nebo na výstavy. Díky němu se mezi generacemi přenášejí hodnoty, jako je důraz na vzdělání.
Tento výzkum došel k závěru, že česká společnost se dělí do šesti tříd.
Zajištěná střední třída - 22% obyvatel ČR, vyznačují se vysokými příjmy i největším nahromaděným majetkem, žijí ve velkých městech, ale ještě častěji v příměstských satelitech, mají dost známých v prestižních profesích, avšak jen průměrnou síť přátel a blízkých, kteří mohou poskytnout pomoc v případě problémů.
Nastupující kosmopolitní třída - 12 % obyvatel ČR, žijí nejčastěji v Praze a v centrech velkých měst, často pracovníci v IT, ve finančnictví a specialisté v technických oborech, vzdělávali se již v digitalizované a globalizované společnosti, mají velmi vysoké všechny typy zkoumaných kapitálů s výjimkou majetku, který většinou ještě nenahromadili, zaměřeni na vyšší a moderní kulturu, hovoří západními jazyky.
Tradiční pracující třída - 14 % obyvatel ČR, pracují manuálně, mají solidní majetek a mírně nadprůměrné příjmy, téměř všichni (87 %) žijí ve vlastním bytě nebo domě, spíše v malých městech a na venkově, nižší náklady na živobytí, dosahují relativně dobré životní úrovně, neumí příliš anglicky a mají jen základní znalosti informačních technologií, ohroženi ekonomickou krizí, postupující globalizací a automatizací.
Třída místních vazeb - 12 % obyvatel ČR, mají dobré kontakty v prestižních profesích a zároveň se mají vždy na koho se obrátit, pokud potřebují pomoc, starší lidé, podprůměrné příjmy, 89% žije ve vlastním, nízké znalosti technologií a jazyků.
Ohrožená třída - 22 % obyvatel ČR, nižší střední třída, pro kterou jsou typické podprůměrné příjmy a majetky, rodiny s malými dětmi, nájemní bydlení, ohroženi ztrátou zaměstnání, administrativní práce, služby, zapomenutá třída, která netěží z globalizace a nástupu digitalizace.
Strádající třída - 18 % obyvatel ČR,jediná třída, která nedisponuje žádným typem společenského kapitálu, o který by se mohla opřít, více důchodci, neodborná manuální práce, podprůměrné vzdělání, často čelí exekucím, ohroženi rizikovými faktory.