přechodná doba mezi dětstvím a dospělostí, zahrnující jednu dekádu života (od 10 do 20 let). Během adolescence dochází k celkové proměně osobnosti. Většina změn je podmíněna biologicky, ale vždycky jsou významně ovlivněny faktory sociálními a psychickými. Dospívající se chtějí co nejdříve „zbavit dětství“ (dětské módy, sociální podřízenosti).[1]
Raná adolescence (pubescence) zahrnuje prvních pět let dospívání (11-15 let věku), kdy nejnápadnější změnou je tělesné dospívání, změna způsobu myšlení a emočního prožívání.[2] Podle kognitivního vývoje J. Piageta ji můžeme charakterizovat jako období utváření formálních operací. V tomto období se zakládá abstraktní myšlení, schopnost představit si neexistující, kombinační schopnost nebo hledání alternativních řešení problémů.[3]
Pozdní adolescence trvá od 15 do 20 let a vyznačuje se komplexní psychosociální proměnou, změnou osobnosti dospívajícího i jeho sociálního postavení.[4]
[1] VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie. Dětství a dospívání. Karolinum. Praha: 2017. ISBN: 978-80-246-2153-1, s. 367-368
[2] VÁGNEROVÁ, M.: Vývojová psychologie. Dětství a dospívání. Karolinum. Praha: 2017. ISBN: 978-80-246-2153-1, s. 369-370