Základní principy rozpracovali v roce 1966 P. L. Berger a T. Luckmann. V daném roce vydávají autoři knihu s názvem „Sociální konstrukce reality“.
Hlavními myšlenkami tohoto proudu je kritické postavení vůči tradičním předpokladům o sociálním světě, které často považujeme za naprosto samozřejmé. Takové předpoklady zároveň posilují zájmy a postavení dominantních skupin společnosti. Dochází ke kritice tradičního pozitivistického přístupu k poznání (Skorunka, 2013).
Představitelé sociálního konstrukcionismu navazují na myšlenku o jedinečném vnímání světa předpokladem, že lidé tyto vjemy zároveň sami vytváří. Člověka tak vidí jako samotného tvůrce konkrétních významů. Realita je pak lidmi tvořena především skrze jazyk, popř. jiný způsob komunikace. Člověka je v tomto směru vnímán jako příslušník dané společnosti, jejíž způsoby porozumění světu jsou typické pro danou epochu (Plháková, 2006, str. 280).
Zdroje:
PLHÁKOVÁ, A. Dějiny psychologie. Praha: Grada, 2006. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-0871-3.