Socializace je postupná přeměna osobnosti člověka jako biologického jedince na bytost společenskou. Je to proces během, kterého se seznamuje s kulturním prostředím, osvojuje si způsoby chování, společenské normy a přizpůsobuje se společenskému životu. Tento proces probíhá již od narození.
V průběhu života člověk prožívá mnoho sociálních rolí do, kterých nás staví pohlaví, věk, postavení, profese aj. Skrze normy dochází k regulaci chování a prožívání různých situací.
Proces sociálního učení během, kterého jedinec vrůstá do společnosti, osvojuje si kulturu, zvyky, postoje víru, normy, hodnoty aj.
Zprostředkovávatelé socializace
Vliv na socializaci mají jedinci/skupina, kteří jsou dlouhodobě přímo působí na jedince.
- Rodina, škola, vrstevníci, spolupracovníci, masmédia(Rodina je primárním činitelem)
- teorie připoutání (attachment) – primárně vysvětluje citové přilnutí dítěte k matce
- teorie skupinové socializace - důraz na vrstevnické vztahy, které mají vliv na formování osobnostních vlastností (4 faktory: skupinová afiliace, strach či nepřátelství k cizím, vnitroskupinové soupeření o status, hledání a formování blízkých dyadických vztahů)
Teorie sociálního učení:
TSU Neala E. Millera a Johna Dollarda - sociální učení jako proces imitace, napodobování vzoru
TSU Juliana Rottera - sociální učení jako interakce s okolím
TSU Roberta Searse - využití principu psychoanalýzy, důležitá role rodičů a fyzické zrání
TSU Alberta Bandury - teorie učení napodobováním (zohledňuje minulou zkušenost, uplatňuje se od nejranějšího vývojového stádia jedince)