Socializace

Socializace

lat. socialis = společenský

 

Definice:

-Proces utváření osobnosti jejím začleňováním do společnosti pro život v této společnosti. [1]

-Jedná o proces, během kterého si jedinec osvojuje normy, dovednosti a znalosti a učí se hrát společenské role. [2]

-Socializace je celoživotní proces a v každé etapě života je třeba se umět přizpůsobit novým podmínkám a také, že ovlivňuje osobnost člověka. [3]

-jde o postupnou přeměnu člověka jako biologického tvora ve společenskou bytost [4]

-Socializace není pasivním dějem, kdy je člověk formován tlaky společnosti, ale jedná se o vzájemnou interakci lidských potřeb a působení společnosti, kultury a jazyka. [5]

- Člověk se v průběhu humanizačního procesu stává osobností, přejímá a rozvíjí kulturu společnosti, získává svoji socioprofesní kompetenci nebo-li připravenost zaujmout profesní roli, zaujímá postavení ve struktuře společenských úloh, tj. osvojuje si sociální role. [6]

 

Cíl socializace:

-Cílem socializace je zformovat bytost, která se bude i o samotě chovat tak, jako by byla pod stálým dohledem ostatních členů skupiny. Toho lze dosáhnout tehdy, přijme-li jedinec za své (internalizuje-li) nejen vědění, ale též hodnoty, normy a měřítka své kultury. Socializace utváří způsob jednání a formuje tendence k reagování v různých situacích. Proto bývá nazývána "druhým, sociokulturním narozením", neboť teprve díky jí se biologický tvor stává 10 bytostí schopnou chovat se jako člen určité společnosti. [7]

Funkce socializace:
-Integrace jedince do společnosti tak, aby v ní dovedl bez problémů žít, je společností přijat a sám se s ní identifikuje. [8]

 Činitelé socializace:

-Socializačními činiteli jsou instituce (zařízení, sociální útvary) a osoby, které socializačně působí. [9]

 

Literatura:

[1] HELUS, Z.: Psychologie. Praha, Fortuna 1995

[2] JANDOUREK, J., 2008. Průvodce sociologií. Praha: Grada. 208 s. ISBN 978- 80-247-2397-6.

[3] JEDLIČKA, R., et al., 2015. Poruchy socializace u dětí a dospívajících: Prevence životních selhání a krizová intervence. Praha: Grada. 544 s. ISBN 978-80- 247-5447-5.

[4] NAKONEČNÝ, M. Sociální psychologie. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1970. 394 s

[5] HOLÝ, I. Úvod do sociologie. Brno: PdF Masarykovy univerzity, 1996. 66 s. ISBN 80-210-0985-3.

[6] Řezáč, J. Sociální psychologie, Paido, 1998, ISBN 80-85931-48-6

[7] KELLER, J. Úvod do sociologie. 4., rozš. vyd. Praha: Sociologické nakladatelství, 1997. 181 s. ISBN 80-85850-25-7.

[8] VÁGNEROVÁ, M.Vývojová psychologie; [Díl] 2. Dospělost a stáří - Vyd. 1. - Praha : Karolinum, 2007. - 461 s.: 36 grafů; 22 cm. - Vyd.: Univerzita Karlova
ISBN 978-80-246-1318-5

[9] HELUS, Z. Sociální psychologie pro pedagogy. Praha: Grada Publishing, a.s., 2006. ISBN 978-80-247-1168-3.

» Úkol: Aktivita k lekci identita a vývojové aspekty