- Druh postupného přechodu do dospělosti, který volí nezanedbatelná část současných mladých dospělých, ať už z vlastní vůle, či tlakem okolností
- Nejde o samostatné vývojové období člověka
- V ČR - podle posledního sčítání lidu - přibližně 13 % populace (ČSÚ, 2011)
- Poměrně častá podoba přechodu do dospělosti zejména v ekonomicky a demokraticky vyspělých zemích euroamerického kulturního prostředí
- Jako první s tímto pojmem přišel: J. Arnett z USA (2004):
Demografická myšlenka: „Je zde velká a rostoucí skupina těch mladých lidí, kteří se při přechodu z adolescence do dospělosti chovají jinak, než se chovali předchozí generace, včetně generace jejich rodičů. Mají jiný životní styl, zájmy, perspektivy, liší se v životních očekáváních a krátkodobých preferencích toho, co je v životě důležité. Odkládají sňatek a rodičovství, jinak se chovají při studiu a na trhu práce, proměňuje se jejich vztah s rodiči.“
- Typické znaky dle Arnetta (2004):
Explorace identity
Nestabilita
Self-focused (zaměření se na sebe sama)
Feeling in-between (spojené s pocitem mezi)
Možnosti
- sociologické ukazatele přechodu od adolescence k dospělosti:
opuštění domácnosti rodičů
ukončení vzdělávání a započetí profesní kariéry
nalezení partnera a založení vlastní rodiny
- 2 druhy přechodu:
1. je ekonomické povahy – přechod k dospělosti je nejčastěji spojován s přechodem od studia k placenému zaměstnání
2. přechod se týká založení vlastní rodiny: na této úrovni je tedy přechod do dospělosti definován jako osamostatnění se od původní rodiny.
Zdroje:
Arnett, J. J. Emerging Adulthood: The Winding Road from the Late Teens through the Twenties. New York, NY: Oxford University Press, 2004.
LACINOVÁ, Lenka, Stanislav JEŽEK a Petr MACEK, ed. Cesty do dospělosti: psychologické a sociální charakteristiky dnešních dvacátníků. Brno: Masarykova univerzita, 2016.