Dle Hartla (2004) adolescence neboli dospívání je část života mezi pubescencí a ranou dospělostí.  Avšak pubescente se do adolescence také někdy započítává. V adolescenci dochází k vytváření sekundárních pohlavních znaků. Jedinec v tomto období dosahuje pohlavní zralosti, také dozrávají rozumové schopnosti a sceluje se osobnost jedince. 

Dle Výrosta a Slaměníka (2008) je období adolescence dobou v životě člověka, kdy hledá sám se a vytváří si tak svou vlastní identitu. Dle Sobotkové (2014) jedinec v období adolescentce dosahuje své vlastní autonomie a postupně je méně závislý na své nukleární rodině. Dále se jedinec vzdaluje z dětských charakteristik a drží si i odstup od názorů ostatní lidí. VandenBos (2007) říká, že období adolescence začíná pubertu a končí psychickou dospělostí jedince. Dále uvádí, že toto období obvykle začíná mezi 10. - 12. rokem a končí ve věku okolo 19 let. 

Adolescence - např. s25, ale pojem se prolíná celým textem

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-803-1. 

SOBOTKOVÁ, Veronika. Rizikové a antisociální chování v adolescenci. Praha: Grada, 2014. ISBN 978-80-247-4042-3.

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie 2., přepracované a rozšířené vydání. Praha: Grada, 2008. ISBN 978-80-247-1428-8.

VANDENBOS, Gary R. APA dictionary of psychology. Washington, DC: American Psychological Association, 2007. ISBN 1591473802.

Afiliace patří mezi základní lidské potřeby. Tento termín vyjadřuje potřebu člověka vyhledávat a navozovat vztahy s ostatními lidmi. U každého člověka je síla této potřeby jiná a mění se v závislosti na daných situacích. Potřeba afiliace se projevuje různě, ale nejčastěji touhou po navození těsného a dlouhodobého vztahu. Potřeba afiliace se zvyšuje v případě, když člověk prožívá strach, nejistotu nebo ohrožení. V takových to případech člověk obzvlášť pociťuje potřebu přítomnosti jiných osob. Přináší to člověku vzájemnou podporu, porozumění a jakési uklidnění.

I přes silnou touhu po navození a udržení vztahu s jinými lidmi, člověk občas vyhledává samotu. V tomto případě máme možnost přemýšlet o svém životě a řešit různě složité životní situace. Samota dokáže přispět k psychické pohodě člověka.

Zdroj:

VÝROST, Jozef a Ivan SLAMĚNÍK. Sociální psychologie. 2., přeprac. a rozš. vyd. Praha: Grada, 2008. Psyché (Grada). ISBN 978-80-247-1428-8.

Zuzana Nováková, 1. ročník NMgr. SPG - VZ

Novotný (2015) popisuje antikoncepci jako biologické, mechanické a chemické (hormonální) metody, které dovolují intimní styk mezi mužem a ženou, a které brání těhotenství.

Dle Rokyty (2015) se jedná o reverzibilní ochranu před početím, která má splňovat určité podmínky – musí být účinná, spolehlivá, jednoduchá, cenové dostupná a nesmí poškozovat zdraví ženy nebo plodu v případě selhání. Dále také uvádí typy antikoncepce přirozené, bariérové, hormonální, gestagenní a kombinované.

Mroczkowská (2016) v příručce o sexu pro mentálně znevýhodněné osoby informuje o tom, že antikoncepce je ochrana proti otěhotnění a je důležité vybrat správnou po konzultaci s lékařem a také upozorňuje na to, že hormonální antikoncepce nechrání před pohlavními nemocemi.

Str. 114

MROCZKOWSKÁ, Pavlína, Michaela STOKLASOVÁ, Zdenka MIKOVÁ, Anna BLAŽKOVÁ, Barbora UHLÍŘOVÁ, Xenie DOČKÁLKOVÁ a Jana STEJSKALOVÁ. Láska, sex a já. Ilustroval Helena NEUBERTOVÁ. Praha: Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, [2016]. Už vím! ISBN 978-80-906224-2-5.

NOVOTNÝ, Ivan a Michal HRUŠKA. Biologie člověka. 5., rozšířené a upravené vydání. Praha: Fortuna, 2015. ISBN 978-80-7373-128-1.

ROKYTA, Richard. Fyziologie a patologická fyziologie: pro klinickou praxi. Praha: Grada Publishing, 2015. ISBN 978-80-247-4867-2.

Jeffrey Jensen Arnett 

J.J. Arnett je americký, vývojový psycholog, jehož výzkum se zabývá především studiem období mezi 18 až 29 lety. Je známý svou teorií emerging adulthood – v českém překladu – vynořující se dospělost. Tímto konceptem se zabývá od roku 1995. Veřejnosti jej představil ve sborníku American Psychologist v roce 2000. Hlavní myšlenkou teorie - vynořující se dospělosti – je přesvědčení, že emerging adulthood je nová vývojová etapa v životě post moderního člověka. (Henig, 2010)

 Toto tvrzení se opírá o fakt, že vývojový model života člověka Erika Ericksona (1902 - 1994), který je uznávaný vývojovou psychologií je pro dnešní dobu nedostačující. Zmíněný model rozděluje dospělost na 3 etapy – mladou, střední a pozdní dospělost. Mladá dospělost se váže k věku od 20 do 45 let. Z Arnettových rozsáhlých výzkumů vyplývá, že mladí lidé mezi 18 a 29 lety se necítí ani jako adolescenti, ale také ne, jako dospělí. Tato nová demografická skupina má podle Arnetta specifické znaky – formy chování - vážící se k tomuto věkovému období.(Henig, 2010)

 J.J. Arnet je hlavním propagátorem uznání - vynořující se dospělosti - jako nové vývojové etapy. Srovnává vznik fenoménu vynořující se dospělosti s adolescencí – dospíváním, které bylo uznáno jako vývojová etapa v roce 1904. Díky G. Stanley Hallovi. A to v důsledku změn ve společnosti. Arnett vidí v tomto počinu korelaci se změnami společnosti, které probíhají na přelomu milenia také v USA. Toto téma se stalo v současnosti uznávaným předmětem studií a výzkumů. Arnett pracuje na Clark Universitě v Worcesteru v USA. (Henig:2010) Jeho výzkumné práce a publikace můžete najít na: https://www2.clarku.edu/faculty/facultybio.cfm?id=615

http://jeffreyarnett.com/index.html

Zdroj:

Henig, R.M. (2010). What is about 20 – something?. The New York Times Magazine, Aug.18.

Dostupné z https://www.nytimes.com/2010/08/22/magazine/22Adulthood-t.html

Autonomie (str. 25)

Hartl (2004) popisuje autonomii jako svébytnost, nezávislost a funkční samostatnost. Prvně se projevuje v období vzdoru, kdy si dítě uvědomuje svébytnost své osobnosti, poté v adolescenci, kdy se jedinec snaží zbavit závislosti na rodině, získat sebedůvěru, nezávislost a možnost rozhodovat o vlastním životě.

Výrost a Slaměník (1998) uvádějí, že za významné je považováno, je-li rodina soudržná, ovšem s respektem k autonomii každého jednotlivce. Zdravá rodina umožňuje samostatnost, osobní zodpovědnost, nezávislost na myšlení a hodnocení, ale zároveň poskytuje pocit emoční blízkosti sounáležitosti a vzájemnosti. Fungující rodina je schopna kreativně řešit situace. Právě stabilita rodiny, k níž se jedinec vztahuje ve chvílích osobní rozkolísanosti, se zdá být nejvyšší hodnotou.

HARTL, P. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178-803-1

VÝROST, J. SLAMĚNÍK, I. Aplikovaná sociální psychologie. Praha: Portál, 1998. ISBN 807178-269-6

Farková(2009) rozděluje dospělost na“ ranou dospělost“, kde dochází k hledání a nalezení profesního zakotvení, k profesnímu vzdělávání. K rozvíjení sociálních a komunikačních dovedností a také k partnerskému soužití. V tomto období také dochází k ekonomické a sociální emancipaci.

Další fází dělení dospělosti je “střední,  zralá dospělost „kdy mimo jiné dochází k dozrání sociální odpovědnosti, odolnosti vůči manipulaci a společenská a sociální angažovanost.

Langmeier,Krejčířová(1998) rozdělují dospělost ještě na část „pozdní dospělost“, které je popisováno jako období života se specifickými charakteristikami, období nejzákladnějších krizí a jako nejobtížnější část života člověka. Nejpřesnější charakteristika je popisována jako období bilancování.

FARKOVÁ,Marie.,Dospělost a její variabilita.Grada Publishing,2009.ISBN 8024777665

LANGMEIER,Josef a Krejčířová,DANA.,Vývojová psychologie. Grada Publishing,1998.ISBN 80-7169-195-X

              Podle Luciena Augera, má většina emocí základ v myšlenkách, kterými jedinec živí svou mysl. Odlišnost emocí každého jedince vysvětluje tím, že každý jedinec má jiné vlastnosti, zájmy, znalosti nebo způsoby vnitřního prožívání. Skutečnost je pouze spouštěč emocí.

          Alena Plháková uvádí, že emoce mají tři vzájemně propojené složky: subjektivní fenologická komponenta, výrazové chování a tělesná složka.

             „Emoce: biologicky účelné adaptace, evolučně starší, a proto silnější a hůře ovlivnitelné než rozumové procesy; spojovány s činností limbického systému; v zásadě jde o hodnotící reakce na podnět; zahrnují: fyziologické změny, prožitky libosti a nelibosti, motorické projevy, zaměřenost a vyšší či nižší pohotovost k jednání.“

HARTL, Pavel. Stručný psychologický slovník. Praha: Portál, 2004. ISBN 80-7178- 803-1.

PLHÁKOVÁ, Alena. Učebnice obecné psychologie. Praha: Academia, 2004. ISBN 80-200-1387-3.

AUGER, Lucien. Strach, obavy a jejich překonávání. Praha: Portál, 1998. Rádci pro život (Portál). ISBN 80-7178-231-9

Odesílám pojem do slovníku. Pařezová Ivana, 1.roč.,KS,PG-VZ

 Přátelé s výhodami, v originále „friends with benefits“

Tento termín je poměrně novým fenoménem. Je populární hlavně mezi mladými lidmi, a to především mezi studenty. Je to možný způsob, jak získat sexuální zkušenosti před vstupem do manželství. 

"Studenti, často odkládají navazování vážných vztahů na pozdější dobu po ukončení studia. Období studia považují za období volnosti a možnost"

Pojem, který definujeme jako vztah mezi přáteli se sexuálními výhodami či aktivitou. Nejedná se tedy o vztah nabitý láskou, romantikou. Oficiálně se nejedná o partnerský vztah dvou osob. Sexuální aktivita je uskutečňována opakovaně. Aby takový typ vztahu vznikl, předchází tomu většinou předchozí známost bez partnerského závazku. Tento typ vztahu má většinou relativně krátkou dobu trvání a nízký závazek. Kombinuje se tedy přátelský vztah s fyzickými potřebami, nikoli citovými. Tento typ vztahu si vysloužil také pojmenování "hybridní". Mnohdy nejde o pravý přátelský vztah, ani partnerský vztah, ale prvky z obou zmíněných typů má. Pravdou ale je, že si jsou aktéři takového vztahu emocionálně blízcí a chovají se k sobě jako romantický pár, ale reálně se tak nevnímají. 

Zdroje:

Nastavování podmínek ve vztahu přátelé s benefity

https://is.muni.cz/th/vdq0d/Diplomova_prace_Szopova_FINAL.txt

https://webcache.googleusercontent.com/search?q=cache:3lmRExcpLjsJ:https://is.cuni.cz/webapps/zzp/download/130236595+&cd=7&hl=cs&ct=clnk&gl=cz 

Typ rodiče, častěji matky, nadměrně ochraňující dítě, jež se tak stává citově závislým, nesamostatným. (Hartl, 2010).

Dle psycholožky Ann Dunnewold, Ph.D., autorky knihy Even June Cleaver Would Forget the Juice Box (2007), výraz helicopter parenting poukazuje na nadměrnou kontrolovatelnost a přílišnou angažovanost rodičů v životech svých dětí. Často jim zasahují do života i ve vysokoškolském věku, kde organizují jejich studijní program a volnočasové aktivity. Tento výraz byl prvně použit v knize Dr. Haim Ginnot, Parents&Teenagers (1969), kde mládež popisuje chování svých rodičů jako vznášející se a poletující helikoptéra. Do slovníku byl výraz zařazen v roce 2011. Z výzkumu vyplývá, že tento styl rodičovství má negativní dopad na psychickou pohodu dětí a mládeže.

Terri LeMoyne & Tom Buchanan (2011 Does "Hovering" Matter? Helicopter Parenting and Its Effect On Well-Being, Sociological Spectrum, 31:4, 399-418, DOI:10.1080/02732173.2011.574038

Hartl Pavel, Hartlová Helena. Velký psychologický slovník. Praha: Portál, 2010. ISBN 978-80-7367-686-5.

Smith, Julianne J. "Even June Cleaver Would Forget the Juice Box: Cut yourself some slack (and raise great kids) in the age of extreme parenting." (2007):97-98.