1. Motto 1. přednášky:
Hlavní myšlenka: jazyk je něco, co je společného celému národu a je důležitou součástí národního vědomi, spojuje všechny lidi, kteří tomu jazyku rozumí.
Vlastní interpretaci: všichni, kteří mluví stejným jazykem, používají přitom stejná slova a tím myslí ve stejných nebo velmi podobných konceptech. Každé slovo má pro mluvčí tohoto jazyka určitou konotaci, rozumíme mu specifickým způsobem, a to nás všechny spojuje. Tím, že rozumíme jazyku, rozumíme líp mentalitě ostatních mluvčích. Jazyk nás odlišuje od ostatních národu, a posiluje vědomí národní identity. Jazyk je jednou z těch skutečností, které tvoří identitu národa.
Motto 2. přednášky:
Hlavní myšlenka: vzdělaný člověk potřebuje znát slovní zásobu svého národního jazyka.
Vlastní interpretace: Jungmann toto píše v době Národního obrození, snažil se povýšit češtinu na úroveň ostatních evropských jazyků a chtěl podotknout důležitost národního jazyka pro český národ. Věřil, že slovní zásoba je základem jazyka, proto napsal první česko-německý slovník.
Souvislost mezi motty: oba texty mluví o jazyce jako základním prvkem toho, co dělá národ národem. Člověk, který zná národní jazyk, se cítí jako součást celku, který je tvořen všemi mluvčími tohoto jazyka. Tomuto celku můžeme říct národ.
2. Různé intenzity:
Spánku: usínání, odpočinek, dřímota, snění, hluboký spánek, bezvědomí
Smíchu: úsměv, chechtání, výbuch smíchu, záchvat smíchu
Pláče: natahovat moldánky, slzy na krajíčku, propuknout v pláč, vzlykání, nářek
3. Encyklopedické slovníky italštiny:
Nejznámější a nejvíc použitý encyklopedický slovník italštiny je Dizionario enciclopedico Treccani, poprvé vydán roku 1970. Dnes existuje i v online podobě.
Nejstarší je Dizionario enciclopedico Melzi, z roku 1881. Jeho vznik byl inspirován podobnými díly v anglickém a francouzském jazyce. Vedle slov každodenního použití se soustřeďuje na vědeckou slovní zásobu.