Motto 1. přednášky:
„Vědomí nás všech myslí týmiž slovy; je to, jako by to bylo jedno vědomí ve všech těch paličatých hlavách. Řekneme-li třeba „sněženka“ nebo „dobrý den“, nikdo jiný nám nerozumí, ale my si rozumíme, jako bychom na sebe spiklenecky mrkli. A kdyby to bylo sebe nepatrnější a bezcennější slovo, dejme tomu „pápěrka“ nebo „padavče“, považte, že to je kousek vědomí miliónů lidí, a tedy něco tak ohromného, že se to vylíčit nedá. Řeč je duše a vědomí národa…" (Karel Čapek)
1.1 Hlavní myšlenka:
Karel Čapek zdůrazňuje sílu a význam jazyka jako prostředku kolektivního vědomí. I ta nejmenší slova sdílená mezi lidmi spojují celé národy a tvoří jejich společnou duši a vědomí.
1.2 Vlastní interpretace:
Čapek zdůrazňuje, že řeč není pouze nástrojem komunikace, ale především představuje společné pouto mezi lidmi, které nám umožňuje sdílet myšlenky, pocity a touhy. Je nepostradatelnou součástí našeho života, bez níž by bylo obtížné fungovat.
Motto 2. přednášky:
„Slovník národního jazyka náleží mezi první potřebnosti vzdělaného člověka.“
(J. Jungmann: Slovník česko-německý, 1834–1839)
1.1 Hlavní myšlenka:
Jazykový slovník je pro vzdělanost nepostradatelný, protože umožňuje poznání a porozumění národní kultury a identity.
1.2 Vlastní interpretace:
Jungmann zdůrazňuje zásadní význam slovníku pro pochopení jazyka. Osobně vnímám slovník jako nepostradatelný nástroj, podobně jako kuchařka pro začínajícího kuchaře. I když začátečník možná ví, co do polévky patří, bez kuchařky nezná přesné množství a postup. Stejně tak slovník poskytuje nejen základní významy slov, ale i jejich správné použití a nuancování, což umožňuje plně porozumět jazyku a efektivně ho využívat.
1.3 Souvislost mezi nimi:
Obě motta spojuje důraz na význam jazyka pro národní vědomí a identitu. Zatímco Čapek vidí jazyk jako nedílnou součást kolektivního vědomí a kulturního dědictví národa, Jungmann se zaměřuje na jeho roli jako nástroje vzdělání a potřebu jeho formalizace prostřednictvím slovníků. V obou případech je jazyk chápán jako klíčový prvek národní identity a vzdělanosti.
2. Najděte česká slova, která vyjadřují různou intenzitu:
2.1 Spánku:
- dřímání
- lehký spánek
- spánek
- hluboký spánek
- kóma
2.2 Pláče:
- slzení
- vzlykání
- pláč
- hořekování
- hysterický pláč
2.3 Smíchu:
- úsměv
- pousmání
- smích
- chechtání
- výbuch smíchu
2.4 Seřaďte tato slova od nejméně intenzivních k nejintenzivnějším:
- Spánek: dřímání, lehký spánek, spánek, hluboký spánek, kóma.
- Pláč: slzení, vzlykání, pláč, hořekování, hysterický pláč.
- Smích: úsměv, pousmání, smích, chechtání, výbuch smíchu.
3. Zjistěte, jaké existují encyklopedické (naučné) slovníky pro váš mateřský jazyk. Který je nejstarší? Srovnejte s Ottovým slovníkem naučným (viz 2. přednáška).
3. Nejvýznamnějším encyklopedickým dílem o slovenském jazyce je Slovník slovenského jazyka (1959–1968). Tento šestisvazkový slovník detailně popisuje slovní zásobu slovenského jazyka, včetně významů slov, jejich užití, stylistických a historických poznámek. Představuje zásadní krok ve formování moderního slovenského jazyka a je neocenitelným nástrojem pro studium a pochopení jeho vývoje a struktury.
Srovnání s Ottovým slovníkem naučným:
Ottův slovník naučný (1888–1909) je mnohem širší svou tematikou. Zatímco Slovník slovenského jazyka se zaměřuje čistě na lingvistiku a podrobný popis slovenské slovní zásoby, Ottův slovník zahrnuje široké spektrum vědeckých, kulturních, historických a technických informací. Ottův slovník je encyklopedií, která má všeobecný charakter, zatímco Slovník slovenského jazyka je specificky zaměřený na jazykovou oblast. Obě díla jsou však klíčová pro své obory – Ottův slovník jako zdroj všeobecných znalostí a Slovník slovenského jazyka jako stěžejní práce pro studium slovenského jazyka.