Kromě těch, které byly již zmíněny, se mi vybavila kniha Gump – pes, který naučil lidi žít. Nejsem si zcela jistá její ambivalencí, ale myslím si, že spočívá v tom, že ji děti budou číst na základě ,,jiného" vypravěče, tedy pejska (u dětí mladšího školního věku to pravděpodobně bude hlavní důvod, proč se k četbě této knihy rozhodnou). Dospělí mohou mít samozřejmě stejnou motivaci ke čtení, ale knihu budou číst jinak - nejspíše se budou více soustředit na prožitky vypravěče a hledat v nich nějaké hlubší souvislosti (třeba v porovnání s těmi vlastními).