Dobrý den, ahoj,
příspěvek přidávám později, protože jsem kvůli "korona situaci" mohla nastoupit na praxi až 3. května.
99% své praxe jsem trávila s dětmi v družině 3.A, což je skvělá třída, plná bezproblémových dětí. Občas, po domluvě s učitelem jsem se účastnila výuky některých předmětů, jako asistentka pedagoga. Jeden chlapec, Ondřej, se mnou odmítal spolupracovat, v jakémkoliv případě. Když jsem se šla poradit s učitelem, řekl mi, že si chlapec prochází nejspíš nějakým obdobím vzdoru a odmítá vše a vždy. A to nejen ve škole, ale i doma.
Když jsem se zeptala, jak tuto situaci řešit, bylo mi řečeno, že se snaží na kluka co nejméně "tlačit" a nějakým způsobem ignorovat jeho tvrdohlavé výlevy, neboť čím víc se snaží o řešení, tím intenzivněji vzdoruje. Nedávno byla chlapci diagnostikována dislexie a disgrafie, nejspíš se cítí jako "horší dítě" a takto s tím bojuje.
Když jsem přemýšlela, jak bych situaci řešila, nic moc jsem nevymyslela. Nejspíš bych zvolila stejný postup a také se chlapci snažila vysvětlit, že dislexie a disgrafie není nic, co by z něho dělalo hlupáka.