V diksuzi zazněly dva názory, jeden pro zavedení a druhý proti zavedení obecního referenda, nicméně oba dva postoje jsou spíše opatrné a v některých aspektech se shodují. V obou případech je spatřován problém v tom, že celostátní referendum by rozhodovalo o velmi závažných otázkách dotýkajících se všech občanů, přičemž Václav Pražák argumentuje tím, že většina občanů ČR není kompetentní o těchto otázkách rozhodovat a proto by zákon o referendu neměl být schválen. Petr Bezemek vídí problém spíše v malém množství takovýchto klíčových otázek, které by se dali zodpověďět jednoduchou odpovědí ano/ne. Pokud se ale takové případy vyskytnou, měly by být schvalovány v obecném referendu.
Oba názory mi přijdou jako rozumné a dobře odůvodněné. Osobně souzním více s Petrem, nejsem v zásadě proti obecnému referendu, ale pokud by byl takový zákon přijat, musel by mít řadu omezení a muselo by být definováno, o čem se smí v referendu rozhodovat a o čem ne. Tím by se částečně řešil problém nekompetentních lidí zmiňovaných Václavem, kteří by nemohli rozhodnout napířklad o odchodu ČR z NATO nebo z EU. Zároveň by před referendem o jakékoli otázce měla proběhnout široká osvěta a veřejná diksuze o daném tématu, což je ale záležitost, která bohužel v ČR nefunguje příliš dobře.
Oba názory mi přijdou jako rozumné a dobře odůvodněné. Osobně souzním více s Petrem, nejsem v zásadě proti obecnému referendu, ale pokud by byl takový zákon přijat, musel by mít řadu omezení a muselo by být definováno, o čem se smí v referendu rozhodovat a o čem ne. Tím by se částečně řešil problém nekompetentních lidí zmiňovaných Václavem, kteří by nemohli rozhodnout napířklad o odchodu ČR z NATO nebo z EU. Zároveň by před referendem o jakékoli otázce měla proběhnout široká osvěta a veřejná diksuze o daném tématu, což je ale záležitost, která bohužel v ČR nefunguje příliš dobře.