Nepřeháním, když říkám že mě šokovala reakce školy. Nic se u nás neděje. Pobouřilo mě to a rozčílilo. Proč tam všichni jsou? Co dělají. Ví co mají dělat? Vědí k čemu je škola? Jaká je její funkce, poslání, smysl? Jak k tomu dospět, jaké jsou nutné podmínky.
Nevěřím tomu, že si nikdo z pedagogů, dospělých ničeho nevšiml. Podle mě je to lež. Navíc z výpovědi maminky lze usuzovat, že šikana již byla v pokročilejším stádiu.Spíš to někdo nechtěl, neříkám neuměl, opravdu říkám nechtěl řešit. Možná je to spiknutí. Ředitel/ka s pedagogy se spikli proti dětem. Rozhodli se zamést vše pod koberec. Možná, nevím, vychládám a začínám uvažovat.
Důležité je opravdu to, co škola měla udělat a co příště udělá, jak se zachová.
Prvořadé je jednat. Pozorované agresivní chování se musí zkoumat, pozorovat, pokusit se ho vyhodnotit. Stejně tak by měli mít pedagogové přehled o vnímaném klimatu školy.
Nestrkat hlavu do písku. Je lepší se zmýlit a považovat obyčejné škádlení za možnou šikanu. Pokusit se o samotě v bezpečí, možná i potají promluvit si s tím kdo se mi jeví jako oběť. Zeptat se kolikrát se to stalo tento týden? Je Ti to příjemné? Když řekneš já už nechci, abyste mi to dělali, přestanou? Co se Ti ve škole líbí? Co se Ti nelíbí?
Pedagog má jedinečnou možnost případnou šikanu včas odhalit a případně jí v jejím počátečním stádiu čelit.
V případě jakýchkoliv pochybností je třeba se obrátit na odborníka.