Zdravím, Petře,
musím s Vámi naprosto souhlasit. Mám zkušenosti jako vedoucí táborů s koňmi a vypomáhala jsem v jezdeckém kroužku. Ať už je to tanec, fotbal nebo jezdectví, pro děti to má být relax a zábava, čas strávený aktivně a v kolektivu, ne další povinnost s tvrdými pravidly, toť můj názor. Také jsem si ověřila za ta léta, že s důvěrou a upřímností u dětí člověk získá mnohem lepší postavení (autoritu, chceme-li), než s křikem a vzbuzováním strachu. Především vidím důležitost v dlouhodobém měřítku, ať už se jedná o vztah dítěte k činnosti, atmosféru na tréninku či motivaci k výkonům. Z mého pohledu je motivace strachem jen krátkodobá a v horizontu delšího času povede spíše k averzi než kladnému vztahu.
Děkuji za podnětné téma k zamyšlení a přeji mnoho úspěchů ve studiu i v tanci!
KB
musím s Vámi naprosto souhlasit. Mám zkušenosti jako vedoucí táborů s koňmi a vypomáhala jsem v jezdeckém kroužku. Ať už je to tanec, fotbal nebo jezdectví, pro děti to má být relax a zábava, čas strávený aktivně a v kolektivu, ne další povinnost s tvrdými pravidly, toť můj názor. Také jsem si ověřila za ta léta, že s důvěrou a upřímností u dětí člověk získá mnohem lepší postavení (autoritu, chceme-li), než s křikem a vzbuzováním strachu. Především vidím důležitost v dlouhodobém měřítku, ať už se jedná o vztah dítěte k činnosti, atmosféru na tréninku či motivaci k výkonům. Z mého pohledu je motivace strachem jen krátkodobá a v horizontu delšího času povede spíše k averzi než kladnému vztahu.
Děkuji za podnětné téma k zamyšlení a přeji mnoho úspěchů ve studiu i v tanci!
KB