Ahoj Kači, moc se mi líbí tvá úvaha, styl zpracování. Na závěr jsi použila krásnou frázi - hráli jsme s otevřenými kartami. Úvaha se četla opravdu krásně a je zajímavá.
Co se týče otázek, napadaly mě podobné, jako tebe, pokusím se odpovědět. :)
1) Ano, stal. Těch trapasů bylo více, ale raději jsem je vytěsnila, na jeden si však pamatuji pořád. Také myslím, že už jsem jej tady jednou zmiňovala. Byla jsem poprvé na akci s neslyšícími a přišel ke mně muž. Zeptal se mě, zda jsem zadaná a jestli bych si ho nevzala. Byla jsem v šoku, celá jsem ztuhla a nevěděla, co mám dělat. Odpověděla jsem, že nemám zájem, ale on byl neodbytný. Po chvíli však přišla jeho manželka a když viděla, že jsem celá červená, uklidnila mě, že to byl vtip a že jej nemám brát vážně. Neznala jsem ještě tak dobře humor neslyšících a zároveň jsem nechtěla muže urazit. Tato historka poté kolovala mezi neslyšícími a výborně se u toho bavili. Já v té době tedy tolik ne, ale dnes už se tomu též směji, přece jen uběhly již dva roky.
2) To je opravdu těžká otázka a dalo by se o tom jistě polemizovat. Můj názor je takový, že je to prostě téměř nemožné. Během tlumočení je nějaká časová prodleva, nelze tlumočit 100% simultánně. Informace tedy dorazí s mírným zpožděním. Troufám si říci, že ani slyšící se v diskuzi 100% neorientují, mnohdy mluví více lidí najednou a je těžké zachytit veškeré informace. A s přepisem je stejný problém, přepisovatel píše jen s drobným zpožděním za mluvčím, avšak chvíli trvá, než se slovo zobrazí. Asi nejlepší by bylo nechat vždy domluvit jednoho žáka/studenta, poté by se vyjádřil další a neslyšící by tak měl přehledně zpracované informace. Jak idylicky to ale zní, praxe je jiná, to je mi jasné.. Snad někdo bude mít jiný nápad. :)
3) Další velmi zajímavá otázka! Jelikož je kultura neslyšících malá a většina se mezi sebou zná, myslím si, že by to byl spíše přátelský pohovor. Zaměstnavatel by již znal neslyšícího a nejspíš i ze známosti by ho přijal. Pokud by však věděl, že neslyšící není spolehlivý, myslím si, že by neměl problém mu to narovinu říci a nepřijmout jej. Pokud by se však jednalo o dva neslyšící, kteří se neznají, asi by to byl netypický pohovor. Také by záleželo, zda zaměstnavatel ovládá kulturu slyšících a ví, že např. slabé stránky se neříkají. Pokud by však oba byli kulturou slyšících "nepolíbeni", nejspíš by jim ani nevadila přímočarost a pohovor by proběhl bez sebemenších problémů. Pravdou je, že si tuto situaci vůbec neumím představit, proto je pro mě těžké jednoznačně odpovědět. Ale otázka je opravdu zajímavá. :)