Opravdu super článek :)
Jsem ráda, že v podstatě stejné problémy a starosti i radosti mají tlumočníci po celém světě. To mě vlastně uklidňuje.
Mám pocit, že, obzvlášť teda v tlumočení, je potřeba, aby každý poznal sám sebe, našel si, kde má ty svoje hranice, co ho např. stresuje a co mu funguje na odstresování. To mi tak rezonuje po dočtení asi nejvíc. Aby se pak nestala nějaká situace, kdy tlumočníka (a samozřejmě, protože zákon schválnosti funguje) nějaká drobnost paralizuje a naprosto vyřadí z provozu v ten nejhorší možný moment.
Zároveň si říkám, že (pokud se úplně nevykašlu na přípravu, ale i vlastně bez ni), tak do každého tlumočení dám to svoje maximum, které jsem v tu chvíli schopná poskytnout. Vždycky se snažím. A myslím, že to tak máme všichni. Asi se nemůže stát, abych si stoupla, že jdu tlumočit, a řekla si "a teď to prostě celý zvořu, prostě protože." Uvědomila jsem si totiž, že vlastně po každém tlumočení se nadechnu - a v tom nádechu si promítnu celou tu situaci - a řeknu si "Ok, nebylo to třeba úplně ideální, chyby byly tam a tam a tam, tohle jsem mohla přetlumočit trochu jinak, ale udělala jsem v tu chvíli svoje maximum".
A pak je tu vždycky čokoláda, procházka (nebo nějaký náročnější sport, když je stresu víc) a manuální činnosti, s tím souhlasím, to je asi to nejlepší, když je mozek přehlcený, vypnout ho a soustředit se na práci rukama (a tedy jinou než znakování... :))