Být pro děti spíše kamarád nebo autorita?

Být pro děti spíše kamarád nebo autorita?

by Natálie Budilová -
Number of replies: 4

Zdravím všechny,

za moji basketbalovou kariéru, jsem prošla pod vedením několika trenérům. Zajímalo by mě, jestli je podle vás lepší, když najedete s dětmi na "kamarádskou vlnu" nebo když si hned na začátku získáte respekt. Tykání a vykání je jedna věc, ale napadá mě jestli to neovlivní to, jak s vámi děti na tréninku budou spolupracovat. 

I já jsem se setkala s trenérem, kterému jsme museli všichni vykat, a nastavil spíše takový režim, že jsme se ho všechny bály, a proto z nás dokázal vydolovat maximum, jelikož jsme dělaly co nejméně chyb, abychom za ně nebyly potrestané a "seřvané". To se také podepsalo na výkonu. Dosáhly jsme s týmem na vrchol a vyhrály mistroství ČR. Samozřejmě tam ale pořád byl jakýsi strach a obava.

Na druhou stranu jsem měla několik let trenéra, který byl mladší (kolem 30 let), tykaly jsme mu, bavily se s ním o škole, o klucích, a na tréninku byla převážně sranda a pohoda. Moc dobrých výsledků jsme ale s týmem nedosáhly, jelikož jsme z něho neměly takový respekt a maximum z nás určitě nevydoloval. Tréninky také neměly takovou kvalitu, protože jsme si často s holkami povídaly a vyrušovaly, a také trenérovi často odporovaly, protože jsme si to k němu "mohly dovolit".

Možná to tak je, že takto dobrý vztah s trenérem je na úkor kvality hry i tréninků.

Co si o tom myslíte vy? Nastavili byste si s dětmi spíše kamarádský vztah nebo byste chtěli, aby vás braly jako autoritu a tým prosperoval? 

In reply to Natálie Budilová

Re: Být pro děti spíše kamarád nebo autorita?

by Gabriela Rosenthalerová -
Ahoj,
tohle je opravdu těžká otázka. Řekla bych, že hodně záleží na tom, jaké děti trénuješ a jakých výsledků chceš docílit.
Je přece jen rozdíl, jestli vedeš volnočasový kroužek keramiky, kde si děti v klidu vyrábějí, nebo basketbalový, kde chceš nějaké určité výsledky.
Myslím, že nejdůležitější je najít rovnováhu mezi kamarádským vztahem a autoritou, což bývá často opravdu náročné. Když trénuješ malá děti, tak přece nechceš, aby se bály chodit na tréninky, cokoli říct a nebo udělat. Na druhou stranu se pak může stát, že nebudeš mít takovou autoritu, jakou bys chtěla. Obojí má své pro a proti.
Za mě je dobré si nechat tykat, děti si k tobě spíše najdou cestu a bude jim to i příjemnější, a když budeš potřebovat výkon, přepni do módu "trenér". :D Budeš pro ně někým, za kým se půjdou svěřit, ale zároveň i autoritou.
Doufám, že jsem ti aspoň trochu pomohla, nebo dala další pohled na věc. :)
In reply to Natálie Budilová

Re: Být pro děti spíše kamarád nebo autorita?

by Tereza Štufková -
Ahoj.
Podle mě je velmi vhodné pokusit se najít ,,zlatou střední cestu" ať se jedná o sport či zájmový kroužek. Je samozřejmé, že pokud se jedná o sportovní tým, kde chcete docílit nějakých výsledků, je lepší být přísnější a mít autoritu. Naopak podle mě u zájmových kroužků, kde jsme externisti u konkrétní volnočasové organizace, a chceme, aby za námi děti šly. Je lepší nastavit tykání, udržet si autoritu a mít s dětmi přátelský vztah. Člověk může s dětmi i tak dosáhnout dobrých výsledků.
In reply to Natálie Budilová

Re: Být pro děti spíše kamarád nebo autorita?

by Marie Kratochvílová -
Ahoj,
tuto otázku jsem si pokládala zrovna nedávno. Každý rok jezdím během letních prázdnin na fotbalové soustředění. S klukama z fotbalu jsem si vytvořila kamarádský vztah a později jsem toho začala litovat. Zasmějeme se spolu, probereme holky, trenéry a večer si zahrajeme karty. V tomto směru je vše naprosto v pořádku. Jakmile s nimi ale potřebuji probrat a zorganizovat "důležitou" věc, kluci nevnímají, neposlouchají, prostě se ke mně jednoduše chovají jak ke kamarádce.
Zaujal mě však postoj jejich trenéra, s kterým občas komunikují jak s nejlepším kamarádem, ale vědí kde je hranice.

Poučila jsem se tímto alespoň do budoucna. Nechci aby ze mě šel strach, ale už nechci být jejich "kamarádka od vedle".
In reply to Natálie Budilová

Re: Být pro děti spíše kamarád nebo autorita?

by Zuzana Zemanová -
Ahoj,
jak už tady bylo zmíněno, záleží kam se chceš s dětmi dostat. Pokud to má být čistě o výkonu, je asi lepší drsnější přístup. Ale myslím si, že o tom by to u dětí být spíš nemělo, mělo by jít hlavně o zábavu. My si s dětmi všichni tykáme, ale to bude dáno dvěma faktory. Jednak jsme vodácký kroužek a na vodě si všichni tykají a za druhé, i když jedeme na nějaký závod, tak nám nejde o výsledky, jako spíš, že si to děti užijí. Ale obecně bych řekla, že by na děti neměl být vyvíjen tlak, aby si mysleli, že je vše jen o výsledcích, ale aby si uměly užít radost ze sportu, který dělají.