Dětem bych představila kuličkovou dráhu, kde kulička sama z vrchu dráhy dojede bez problémů až do cíle. Děti by mohly vyzkoušet dát do dráhy i další věci v různých tvarech (které by byly předem připravené a byly by to jiné tvary než koule) a samy by přišly na to, že kulička pasuje k dráze nejlépe. Následovala by diskuze proč to tak je a došlo by se k závěru, že se koulí, tím bychom došli i k názvu koule.
Nápad s kuličkovou dráhou je pěkný.
Děti by si mohly uvědomit koulení také prostřednictvím zvuku - jinak zní, když se koulí koule, jinak zní pohyb jiných těles. Učitelka pouští kouli po nakloněné podložce, poté jiné těleso (například krychli). Důležité je, aby děti neviděly, které těleso zrovna učitelka pouští, rozlišují jen podle sluchu (zavážeme dětem oči šátkem nebo aktivitu provádí učitelka v krabici, do které není vidět). Děti odlišují koulení od sunutí (posuvům) jiných těles. Když děti odliší dva různé zvuky, mohou si pokus samy vyzkoušet.
Děti by si mohly uvědomit koulení také prostřednictvím zvuku - jinak zní, když se koulí koule, jinak zní pohyb jiných těles. Učitelka pouští kouli po nakloněné podložce, poté jiné těleso (například krychli). Důležité je, aby děti neviděly, které těleso zrovna učitelka pouští, rozlišují jen podle sluchu (zavážeme dětem oči šátkem nebo aktivitu provádí učitelka v krabici, do které není vidět). Děti odlišují koulení od sunutí (posuvům) jiných těles. Když děti odliší dva různé zvuky, mohou si pokus samy vyzkoušet.