Text je velmi výstižný, až si říkám, když to zažíváme všichni stejně, proč na to nikdo nevymyslel nějaký lék... Mě také velmi stresuje cesta, když jedu někam, kde to neznám. Nemám to jako Hanka, klidně poslouchám písničky nebo podcast, mám na Spotify playlist, který je pojmenovaný Nervíky a jednou z prvních písní je tato: , která mi náhodou hrála, když jsem jela na svoje první velmi stresující tlumočení a já si v tu chvíli připadala stejně jako vojáci ve filmu Vlasy.
Občas mě dokáží vystresovat operátoři, když přidají poznámku o klientovi, např. že má snížené rozumové schopnosti... To se pak bojím daleko víc, než když jdu za klientem, u kterého poznámka není. A nakonec je to třeba v pohodě.
Stresuje mě, když má klient zpoždění a vlastně i když je tam dřív, protože se pak nestihnu napít, nebo si dojít na záchod. Záchody a pití mě stresují také, protože ne všude je možnost se v klidu vyčurat, když je např. klíč na vyžádání u lékaře, ale já k němu nechodím, je mi blbé si tam k němu dojít. A s rouškami mě stresuje pití, protože je mi hloupé se napít v čekárně a sundat si roušku, nebo si strčit lahev pod štít.
Stresuje mě, když se mám potkat s klientem, kterého neznám - fun fact - Asi před 14 dny jsem se měla setkat s klientem, kterého podle jména znám, je to docela slavný neslyšící, tak jsem na něj čekala a on nikde a za chvíli se objevil jiný, starší muž a řekl, že se jmenuje tak a tak. Byl to jeho otec, který se jmenuje stejně. :D
Jména klientů mě taky docela děsí, protože si je ne vždy pamatuji.
Ale jinak jsem celkem kliďas :D