https://soundcloud.com/hana-trskova/pavouk/s-sb7GM0bRsnF
Přepis mluveného překladu přes program Beey.io
Já bydlím sama a líbí se mi to. Mám svůj klid, mám všechno, co potřebuju, ale i takové samostatné bydlení může být značně nebezpečný. Třeba jako včera, když se vám stejně jako mě dostane do bytu pavouk byl asi takhle velkej a byl celej chlupatej fuj. Já se totiž pavouku bojím. Normálně jiný pavouci nevadí, třeba v koupelně, když tam jenom tak projdou, nebo v kuchyni, jenom tam prostě jsou, tak mi nevadí, třeba si s nimi povídám nebo je pozdravím, fakt. Ale ten včerejší pavouk... to byla hrůza. Byl totiž v posteli a dostal by se ke mně blízko. Troufnul si totiž hned vedle mýho polštáře. A to jsem se ho už opravdu štítila, hrozný... Tam jsem rozhodně spát nemohla, s pavoukem fakt ne... Co jsem mohla dělat... Jasně mohla jsem ho zabít, ale to jsem nechtěla. Nechtěla jsem zbytečně zabíjet živýho tvorečka to ne. Věděla jsem, že ho musím nějak vystrnadit ven. A tak jsem si vzala skleničku a papír. A šla jsem na něj, že ho jako podeberu tím papírem a přikryju skleničkou a vyhodím ven, což nemůže být p jenže, jak jakože těžký. No a tak jsem tam stála s tím papírem a s tou skleničkou, připravovala jsem se na toho pavouka, zkoumala jsem ho ze všech stran, ze kterých bych ho jako mohla nabrat. Z týhle by to šlo, z týhle by to nešlo. Nebo z týhle? No prostě jsem tam takhle blbla 5 minut, ale stejně jsem nebyla schopná ho nabrat. Prostě jsem se strašně moc bála. Jasně nedává to vůbec smysl, proč bych se takovýho tvorečka měla vůbec bát, ale prostě jsem se bála. Tak jsem přemejšlela, co udělám a pak mi došlo, že mám pivo a že když si dám pivo, tak mi to určitě dodá odvahu. Tak jsem vypila půlku piva. Na kuráž. Vrátila jsem pivo do lednice, vzala jsem si znovu papír a skleničku a už jsem se cítila trochu odvážnější. Tak jsem na něj zase šla, zase jsem ho zkoumala ze všech stran, ze který to bude lepší, z týhle ne, z týhle možná jo. No zase jsem tam tajtrdlíkovala dalších 10 minut a stejně jsem ho nebyla schopna nabrat. Pořád jsem se prostě strašně moc bála. Jako nebála jsem se, že na mně skočí, že mě kousne nebo něco takovýho, to ne. Já jsem se prostě bála, že mi skočí na ruku a poleze pak po celém těle, že ucejtím ty jeho malý chlupatý nožičky, brrr. Jasně, musím ho sebrat opatrně, aby se něco takovýho nestalo, ale prostě jsem toho nebyla schopná.
Překlad:
Já bydlím sama. A líbí se mi to. Mám svůj klid. Mám všechno, co potřebuju. Ale takové samostatné bydlení může být i značně nebezpečné. Třeba když se vám do bytu dostane pavouk, jako včera mně. Byl to asi taaakhle velký pavouk, celý chlupatý, fuj. A já se pavoukům bojím.
Jindy mi pavouci nevadí, třeba v koupelně nebo v kuchyni, když tam prostě jen tak jsou, tak mi nevadí, fakt. Klidně si s nima i povídám, no fakt.
Ale ten včerejší pavouk, to byla hrůůza! Byl u mě v posteli. A dostal by se ke mně fakt blízko, troufnul si totiž být hned vedle mého polštáře! Fakt jsem se ho strašně štítila, fuj, a rozhodně jsem tam spát nemohla.
Jasně, mohla jsem ho jednoduše zabít, ale to jsem nechtěla, nechtěla jsem ho zbytečně zabíjet, pořád je to živý tvoreček. Věděla jsem, že ho musím nějak vystrnadit ven. Tak jsem vzala skleničku a papír, že ho jednoduše podeberu tím papírem do skleničky a vyhodím z bytu ven. Jednoduchý, že jo, ale… No, zas tak jednoduchý to nebylo. Vzala jsem ten papír a skleničku a šla jsem tam, koukala jsem na něj, přemýšlela, jak přesně ho naberu, z které strany se na něj vrhnu… ale nic, ani po pěti minutách příprav jsem to nezvládla, tak moc jsem se bála. Já vím, že nedává smysl se takhle moc pavouků bát. Ale prostě se jich bojím. Pak mě napadlo, že si dodám odvahu! Že si dám pivo a půjde mi to líp. Vypila jsem půlku a cítila jsem se trochu odvážnější… teď už to určitě zvládnu! Vzala jsem zase skleničku a papír, došla do ložnice, přikrčila jsem se k pavoukovi a zkoušela si strany, ze které to nabrání půjde nejlíp. Takhle jsem tam tajtrdlíkovala deset minut a stejně jsem ho nezvládla sebrat! Pořád jsem se strašně bála! Nebála jsem se ale, že mě kousne, bála jsem se, že mi skočí na ruku a poleze po mně a já ucítím ty jeho nožičky, jak mě šimrají po těle! Ježišmarjá, teď jsem si to představila, fuj! Musím ho sebrat opatrně, aby se to nestalo!