Reakce a přístup školy k celému problému mě šokoval a považuji ho za velmi neprofesionální. Škola se měla problému postavit čelem. Obzvlášť v situaci, kdy maminka Emy přišla tento problém sama oznámit a sdělila škole, že Ema dochází k psychologovi. Škola měla začít okamžitě spolupracovat s psycholožkou Emy a vzájemně si předávat informace. Škola měla dát jak Emě, tak její mamince jasně najevo, že budou problém řešit a ochrání Emu do doby, než se vše vyřeší. Např. škola mohla navrhnout zajistit zvýšený dozor nebo zorganizovat bezpečné příchody a odchody ze školy. Škola také měla okamžitě informovat školního metodika prevence nebo výchovného poradce. Měli celý problém vyslechnout a poskytnout Emě co největší podporu. Vyjádřit solidaritu a ochotu situaci řešit a být Emě i do budoucna k dispozici. Domluvit se např. na pravidelných schůzkách s Emou a ujistit jí, že se může na učitele obrátit kdykoliv, když jí bude něco ve škole nepříjemné.
Škola by měla také pracovat s celou třídou. Budovat trvale a systematicky kamarádské a bezpečné vztahy v celé třídě. Využít ve třídě spolupráci s profesionály z některých zařízeních např. Pedagogicko-psychologické poradny. Škola by měla zjistit kdo je ve třídě agresor a dále podle toho jednat. Dále si myslím, že by bylo dobré a velmi přínosné ,,zmapovat třídu" pomocí anonymního dotazníku. Vysvětlit dětem co je a co není šikana a jaké následky šikana může mít. Škola by také mohla zajistit preventivní semináře na téma šikany i v dalších třídách.