Popravdě nemám úplně jasný názor na tento podcast. Už jen v první větě je uvedeno „hlavní hrdinka“, přitom v celém podcastu je řeč o matce. Mám pocit, že jediný, kdo z rodiny potřeboval terapii, byla maminka. (Matka rozebírá svoji životní situaci, jak chtěla cestovat, měla přítele, nakonec se z přítele vyklubal alkoholik, následoval odchod, možná se dá říci i nechtěné dítě). Mrzí mě, že není v rozhovoru více rozebraná situace ve škole. Údajná šikana se týká „hlavní hrdiny“ Emy. Která podstoupila terapii hrou, kterou ji vyhledala její matka. (terapie stojí na důvěře a vztahu mezi terapeutem a „pacientem).
Paní terapeutka, upozorňuje maminku, že její dcera si hraje s hračkami, které se mezi s sebou perou. Pro mě to není indície k tomu, že je někde nějaká chyba. Jako mála jsem neustále vedla bitky s hračkami a vidím to i u jiných dětí na pískovišti u dětí, které jsem měla možnost hlídat a je to pouze hra, kdy většinou vyhraje ten hezčí, silnější a také oblíbená postava. Pokud by bylo řečeno, jaká situace ve škole panovala, dokázala bych si udělat jiný obrázek.
Brutální šikana „týrání“ v rozhovoru nepadne ani slovo o této problematice, která ve škole panovala.
Pro mě bylo těžké rozhovor doposlouchat, pouštěla jsem si ho nakonec několikrát a neustále stěžování matky mě vyčerpávalo.