Velmi mě překvapilo, že škola se v tomto případě projevila naprosto neprofesionálně. Nechápu, jak je možné, že tohle mohla škola dopustit. Vidím selhání hlavně v třídní učitelce, která si musela všimnout nějakých znaků, které vedou k šikaně, a pokud ta šikana byla tak brutální, jak se v podcastu popisovalo, o to víc tomu nerozumím. Každá škola by měla mít nějakého školního psychologa, který by řešil šikanu ve třídě a nějak s dětmi a i s rodiči spolupracoval. Žádná škola by tyto případy neměla brát na lehkou váhu a snažit se problémy co nejrychleji podchytit. Neměl by být ani problém na straně třídní učitelky si vzít žáka do soukromí, a promluvit si s ním o tom, co se děje. Maminka Emičky byla vlastně jediná osoba, která tuto situaci řešila a možná, kdyby se k ní přidali další rodičové, škola by se k tomu také mohla postavit jinak. Každopádně je skvělá zpráva, že se stav Emičky, díky terapiím, začal zlepšovat a do dalšího ročníku se už těšila.
Ačkoli jsem ve svém vlastním příspěvku přímo neakcentoval případné "zalarmování" dalších rodičů, musím se zpětně přidat k názoru, že skupinový nátlak vícero rodičů skutečně mohl napomoci větší reakci školy. Samozřejmě se nabízí logická otázka, na koho by se maminka Emičky měla reálně obrátit, neboť je zřejmé, že by její urgence měla smysl zejména tehdy, byla-li by směřována na rodiče dalších obětí. Uvážíme-li však, že z její pozice není možné přesně určit, kdo by takovým rodičem mohl být, je realizace uvedeného postupu pochopitelně značně problematická. Potenciálním východiskem by se mohl ukázat rozhovor s jednotlivými zástupci pedagogického sboru, mezi nimiž by maminka Emičky nalezla případného spojence, který by ji byl schopen nasměrovat na rodiče možných obětí. Jak už bylo totiž mnohými z nás v příspěvcích zmíněno, někteří učitelé si museli být vědomi přetrvávající situace. Přičemž soukromí rozhovor bez nutnosti obav z negativních postihů ze strany vedení by mohl napomoci jejich otevřenosti a úmyslu pomoci.
Úplne súhlasím s neprofesionálnosťou školského zboru. Myslím si tiež podobne, že triedna učiteľka by mala byť tá, ktorá primárne dáva v kolektíve pozor na dynamiku, konflikty a podobné problémy by sa mala snažiť zachytiť a riešiť. Príde mi to z jej pohľadu až prekvapujúce, že si dovtedy nič nevšimla (v horšom prípade to zapierala a ignorovala) keďže išlo v niečom až o týranie v kolektíve - ako bolo v podcaste povedané- a o to viac neprofesionálne od učiteľky, že snahu Eminej maminky odignorovala. Možno by som ako východisko pri takejto reakcii pedagóga hľadala ešte u školskej psychologičky, ktorá verím, že by mala už prístup iný.