Sedmiletá Ema to od malička neměla jednoduché. Vyrůstá bez otce, který se utápí v alkoholu. Nelehké situace doma i ve škole jí zapříčinily noční můry, úzkosti a nízký stav sebevědomí. Každé ráno před příchodem do školy měla Ema záchvaty pláče, matka se rozhodla tyto stavy řešit, a tak s Emou navštívila psychoterapii. Zjistila, že se Ema stala obětí velmi vážné školní šikany. Škola na problém nereagovala a šikanu vyloučila.
Tento přístup školy mě velmi mrzí. Škola by okamžitě měla jakoukoliv formu šikany bez váhání řešit. Velmi důležité je, aby se šikana podchytila, co nejdříve. Atmosféra ve třídě byla velmi napjatá, negativní a zhoršovala psychický stav žáků. Překvapilo mě, že s tímto problémem přišla do školy pouze maminka Emy a ostatní rodiče problém ve třídě neřešili a možná ho ani nezaregistrovali.
Velmi důležitá je pozornost třídních učitelů, kteří by tyto problémy mohli zavčasu zachytit. Škola by měla zorganizovat rozhovory s obětí i agresory a jejich rodiči, najít vhodné svědky, zajistit ochranu oběti/obětí, vyvodit důsledky a následně uspořádat vrstevnický program. Tento program vede speciální pedagog, který má odhalit šikanující chování žáků. Hlubší stádia šikany je zapotřebí řešit ve spolupráci s pedagogicko-psychologickou poradnou, OSPODEM a policií.