Ahoj, chtěla bych se zeptat, myslíte, že je vhodné aby vám děti tykali a nebo je lepší, když vám vykají? Na našem kroužku nám vždy tykají, ale už jsem se několikrát setkala s tím, že pak mají menší respekt k nám. Nejsem si ale jistá, že pokud by nám vykali, že se ten respekt zlepší.
Ahoj Terko,
já mám zkušenosti opravdu s tím, že pokud děti tykají, mají k dospělému menší respekt. Pokud se jedná pouze o zájmový kroužek, myslím si, že by toto neměl být problém. Určitě i tak se dají nastavit pravidla, která děti musí dodržovat i při tykání a pak mohou být i otevřenější vůči takovému dospělému. U mě nastal problém tehdy, když jsem jako lektorka kroužku, které děti tykaly, začala učit. To abych získala respekt bylo méně snadné než když by mi vykaly od začátku.
já mám zkušenosti opravdu s tím, že pokud děti tykají, mají k dospělému menší respekt. Pokud se jedná pouze o zájmový kroužek, myslím si, že by toto neměl být problém. Určitě i tak se dají nastavit pravidla, která děti musí dodržovat i při tykání a pak mohou být i otevřenější vůči takovému dospělému. U mě nastal problém tehdy, když jsem jako lektorka kroužku, které děti tykaly, začala učit. To abych získala respekt bylo méně snadné než když by mi vykaly od začátku.
Ahojky,
to mě také zajímá. Já pracuji například na menší škole, kde se klade důraz na to, že jsme rodina a že jsme si všichni rovni. Proto je zavedené, že u mnoha učitelů a i v družince, si všichni navzájem tykají a i učitelky se oslovují křestním jménem. Byla jsem z toho zpočátku velice v rozpacích. U těch menších dětí mi to přijde fajn, ale když jdu pak po chodbě a druhostupňoví žáci mi říkají AHOJ, tak to mi přijde hrozně zvláštní. Máte to někdo na vaší škole podobně?
to mě také zajímá. Já pracuji například na menší škole, kde se klade důraz na to, že jsme rodina a že jsme si všichni rovni. Proto je zavedené, že u mnoha učitelů a i v družince, si všichni navzájem tykají a i učitelky se oslovují křestním jménem. Byla jsem z toho zpočátku velice v rozpacích. U těch menších dětí mi to přijde fajn, ale když jdu pak po chodbě a druhostupňoví žáci mi říkají AHOJ, tak to mi přijde hrozně zvláštní. Máte to někdo na vaší škole podobně?
Ahoj Terko,
vzhledem k tomu, že se otázka tykání a vykání často řeší i v pracovních kolektivech u dospělých, čekám, že to bude u dětí stejné. S tykáním si k druhému dovolíš jistě víc. Souhlasím s holkami, že to má svá pro a proti a že je nutné nastavit pravidla a dbát na jejich dodržování.
Na kroužku nebo ve družině mi to přijde logičtější než ve výuce, ale na druhou stranu nevím, jakou máte pak na děti "páku", když to nefunguje a dítě se nechová, jak má? V tom to má učitel jednodušší.
Dle mého názoru změna z tykání na vykání sama o sobě v respektu nepomůže, když jsou děti zvyklé. Zkusila bych vykání u jiného kolektivu od začátku a uvidíš, jestli v tom bude rozdíl. Na tykání se přehazuje snadno, naopak to podle mě už pak nejde.
vzhledem k tomu, že se otázka tykání a vykání často řeší i v pracovních kolektivech u dospělých, čekám, že to bude u dětí stejné. S tykáním si k druhému dovolíš jistě víc. Souhlasím s holkami, že to má svá pro a proti a že je nutné nastavit pravidla a dbát na jejich dodržování.
Na kroužku nebo ve družině mi to přijde logičtější než ve výuce, ale na druhou stranu nevím, jakou máte pak na děti "páku", když to nefunguje a dítě se nechová, jak má? V tom to má učitel jednodušší.
Dle mého názoru změna z tykání na vykání sama o sobě v respektu nepomůže, když jsou děti zvyklé. Zkusila bych vykání u jiného kolektivu od začátku a uvidíš, jestli v tom bude rozdíl. Na tykání se přehazuje snadno, naopak to podle mě už pak nejde.
Ahoj Teri,
pro mě, jakožto studentku pedagogické fakulty a ne paní učitelku, je lepší, když mi děti tykají. Nikdy se mi nestalo, že by se mi to vymstilo. Vždy se ke mně chovaly s úctou a respektovaly mé požadavky. Je jasné, že když dovolíme dětem, aby nám tykaly, tak budou více zvědavější v důvěrnějších věcech. Ale díky tykání jsou více otevřené a nebojí se nás kdykoliv obrátit s nějakým problémem.
pro mě, jakožto studentku pedagogické fakulty a ne paní učitelku, je lepší, když mi děti tykají. Nikdy se mi nestalo, že by se mi to vymstilo. Vždy se ke mně chovaly s úctou a respektovaly mé požadavky. Je jasné, že když dovolíme dětem, aby nám tykaly, tak budou více zvědavější v důvěrnějších věcech. Ale díky tykání jsou více otevřené a nebojí se nás kdykoliv obrátit s nějakým problémem.
Ahojky Terko,
dle mého názoru to závisí nejen na nastavení pravidel, ale i na vlastních pocitech. Každému nemusí být příjemné pokud mu děti tykají, když jde o pracovní vztah. Já si myslím, že všeobecně mi je příjemnější, když mi děti vykají. Ve škole to nemáme formálně nastaveno, ale děti jsou zvyklé oslovovat učitele vykáním a proto by mi přišlo i zvláštní pokud by jedné vykaly a jedné tykaly. Máme ale i kolegyni, které děti tykají a jí to vyhovuje. Souhlasím i s tím, že pokud dochází k tykání ztrácí se respekt a úcta, děti tě pak vnímají jako kamaráda a to se pak těžko nastavují pravidla.
dle mého názoru to závisí nejen na nastavení pravidel, ale i na vlastních pocitech. Každému nemusí být příjemné pokud mu děti tykají, když jde o pracovní vztah. Já si myslím, že všeobecně mi je příjemnější, když mi děti vykají. Ve škole to nemáme formálně nastaveno, ale děti jsou zvyklé oslovovat učitele vykáním a proto by mi přišlo i zvláštní pokud by jedné vykaly a jedné tykaly. Máme ale i kolegyni, které děti tykají a jí to vyhovuje. Souhlasím i s tím, že pokud dochází k tykání ztrácí se respekt a úcta, děti tě pak vnímají jako kamaráda a to se pak těžko nastavují pravidla.
Ahoj Terez,
přemýšlela jsem nad tím samým. Vypomáhám ve školní družině, když jsem tam přišla, tak mě paní učitelka představila a řekla dětem ať mi vykají. To však udělalo jen jedno dítě z 28. Určitě je mi příjemnější, když mi děti tykají, ale trochu mě to mrzelo a nevěděla jsem jak si to vyložit, jestli mě vnímají jako někoho bez autority nebo je to mým věkem a ani to nedělají schválně? Opravdu nevím. Každopádně mě poslouchají, svěřují se mi s jejich problémy a respektují mě jako ostatní paní učitelky.
Já osobně jsem na základce i na střední, většině učitelům tykala a musím říct, že z těch, kterým jsme si tykali, jsem měli jako třída mnohem větší respekt, ale zároveň pro nás bylo příjemnější s nimi řešit různě problémy.
Obecně si myslím, že se nedá určit, jestli je lepší vykání nebo tykání, protože záleží na prostředí a o koho jde.
Pro mě je příjemnější když mi děti tykají, ale s určitým respektem, který na oslovování dle mého názoru moc nezávisí.
přemýšlela jsem nad tím samým. Vypomáhám ve školní družině, když jsem tam přišla, tak mě paní učitelka představila a řekla dětem ať mi vykají. To však udělalo jen jedno dítě z 28. Určitě je mi příjemnější, když mi děti tykají, ale trochu mě to mrzelo a nevěděla jsem jak si to vyložit, jestli mě vnímají jako někoho bez autority nebo je to mým věkem a ani to nedělají schválně? Opravdu nevím. Každopádně mě poslouchají, svěřují se mi s jejich problémy a respektují mě jako ostatní paní učitelky.
Já osobně jsem na základce i na střední, většině učitelům tykala a musím říct, že z těch, kterým jsme si tykali, jsem měli jako třída mnohem větší respekt, ale zároveň pro nás bylo příjemnější s nimi řešit různě problémy.
Obecně si myslím, že se nedá určit, jestli je lepší vykání nebo tykání, protože záleží na prostředí a o koho jde.
Pro mě je příjemnější když mi děti tykají, ale s určitým respektem, který na oslovování dle mého názoru moc nezávisí.
Ahoj Terezko, já mám nejlepší zkušenosti s tykáním a nikdy jsem se kvůli tomu nesetkala s menším respektem. Dítě se podle mě cítí víc "jako doma" a má k tobě větší důvěru, což je dle mého názoru zásadní.
Je to ale hlavně kvůli tomu, v jakém prostředí a za jakých okolností se s dětmi setkávám. Třeba ve školní družině, jak psala Týnka, bych pochopila vykání, jelikož paní učitelce i vychovatelce se také vyká. Týna je momentálně na pozici "vychovatelky", a tak by tykání bylo logické. Dětem je ale tykání přirozenější, takže rozumím, že pokud to tak cítí, přirozeněji tykají a o to víc přirozeněji, pokud je člověk mladý, vstřícný a štíhlý jako třeba Týna :)
Jinak se domnívám, že tykání a vykání primárně neovlivňuje autoritu člověka, spíš jde podle mě o formálnost a celkové nastavení vzájemného vztahu. Ve škole na pozici učitelky ale určitě vykání preferuji, to už je podle mě formální a pro děti je zásadní si ve škole na vykání autoritám zvyknout. Na volnočasových kroužcích a i jiných příležitostech je to podle mě o preferencích.
To je můj názor.
B.
Je to ale hlavně kvůli tomu, v jakém prostředí a za jakých okolností se s dětmi setkávám. Třeba ve školní družině, jak psala Týnka, bych pochopila vykání, jelikož paní učitelce i vychovatelce se také vyká. Týna je momentálně na pozici "vychovatelky", a tak by tykání bylo logické. Dětem je ale tykání přirozenější, takže rozumím, že pokud to tak cítí, přirozeněji tykají a o to víc přirozeněji, pokud je člověk mladý, vstřícný a štíhlý jako třeba Týna :)
Jinak se domnívám, že tykání a vykání primárně neovlivňuje autoritu člověka, spíš jde podle mě o formálnost a celkové nastavení vzájemného vztahu. Ve škole na pozici učitelky ale určitě vykání preferuji, to už je podle mě formální a pro děti je zásadní si ve škole na vykání autoritám zvyknout. Na volnočasových kroužcích a i jiných příležitostech je to podle mě o preferencích.
To je můj názor.
B.
Ahoj Terko,
s touto otázkou se potýkám já sama už pár let, co vedu kroužek dětí. Nastavila jsem si to tak, že mi všechny děti tykaly, avšak se našly takové děti, které na to nebyly zvyklé a nebylo jim to příjemné. Jsou zvyklé ze základních škol pozdravit učitele "dobrý den, prosím Vás..", ale mně pak říkají "ahoj, prosím tě..." a jsou z toho zmatené a pak radši třeba ani nepozdraví vůbec. Tykání je takové přátelštější a děti se mohou cítit více komfortně, že jsme pro ně přáteli, nikoliv vyučující, kterých se třeba někdy bojí a mají z nich velký respekt. Osobně jsem se nesetkala s tím, že při tykání by ke mně chovaly menší úctu nebo tak. Proto za mě tykání je jasná volba. :) Důležité je si to nastavit hned na začátku a tím se řídit celou dobu a tak to přijmou i děti.
s touto otázkou se potýkám já sama už pár let, co vedu kroužek dětí. Nastavila jsem si to tak, že mi všechny děti tykaly, avšak se našly takové děti, které na to nebyly zvyklé a nebylo jim to příjemné. Jsou zvyklé ze základních škol pozdravit učitele "dobrý den, prosím Vás..", ale mně pak říkají "ahoj, prosím tě..." a jsou z toho zmatené a pak radši třeba ani nepozdraví vůbec. Tykání je takové přátelštější a děti se mohou cítit více komfortně, že jsme pro ně přáteli, nikoliv vyučující, kterých se třeba někdy bojí a mají z nich velký respekt. Osobně jsem se nesetkala s tím, že při tykání by ke mně chovaly menší úctu nebo tak. Proto za mě tykání je jasná volba. :) Důležité je si to nastavit hned na začátku a tím se řídit celou dobu a tak to přijmou i děti.
Ahoj, já jsem například člověk, kterému tykaní hodně vadí. Já sama si vzpomínám, že bych si nikdy nedovolila paním učitelkám tykat. Ať už ve družině nebo na kroužku a nedej bože při vyučování. Mě samotnou vždycky rozhodí, když na mém kroužku přijde nějaký chlapeček a začne mě například objímat nebo se mě jinak dotýkat se slovy: "Máš hezký brejle." Bylo mi řečeno paní družinářkou, že u nich ve družině je to dovolené. Pokaždé se snažím těmto dětem vysvětlit, že jsem paní učitelka. Myslím si, že tykaní je opravdu spojeno s menším respektem, ale na druhou stranu jsem toho názoru, že respekt si člověk nevynutí, ani když mu budou děti vykat. Myslím si, že zdravý respekt si člověk musí buď získat jinou cestou (což je podle mě běh na delší trať) a nebo mít to štěstí a respekt přirozeně v dětech vzbuzovat.
Ahoj,
myslím si, že se děti mnohem lépe cítí ve chvíli, kdy nám mohou tykat, proto bych zvolila tykání. Respekt podle mě nezávisí až tak moc na tom, jestli nám děti tykají nebo vykají, ale spíše na tom, jaké hranice si u nich my sami nastavíme. Pokud nemáme hranice správně nastavené, tak nám ani vykání ze strany dětí respekt nezajistí. Pokud ale hranice nastavené správně máme, tak můžeme mít u dětí respekt i navzdory tomu, že nám tykají. Tohle je za mě asi nejlepší kombinace, protože je výuka pro děti přátelštější, ale zároveň ji děti berou vážně a spolupracují s námi.
Lucie Váňová
myslím si, že se děti mnohem lépe cítí ve chvíli, kdy nám mohou tykat, proto bych zvolila tykání. Respekt podle mě nezávisí až tak moc na tom, jestli nám děti tykají nebo vykají, ale spíše na tom, jaké hranice si u nich my sami nastavíme. Pokud nemáme hranice správně nastavené, tak nám ani vykání ze strany dětí respekt nezajistí. Pokud ale hranice nastavené správně máme, tak můžeme mít u dětí respekt i navzdory tomu, že nám tykají. Tohle je za mě asi nejlepší kombinace, protože je výuka pro děti přátelštější, ale zároveň ji děti berou vážně a spolupracují s námi.
Lucie Váňová
Ahoj, Terko,
jsem ve školství teprve od září, tak jsem rád, že jsi popsala tuto skutečnost a zeptala se na ni. Děti mně vykají, ale jsou situace, kdy si nejsou jistý, jak mě oslovit. Jsem vychovatel v družině, a stává se, že mně některé děti při nějaké akci potykají. Vidím v jejich očích určitou nejistotu, chtěli by se přiblížit a neví jestli můžou i tímto způsobem. Jsem přesvědčený, že je to pro děti akt přátelství. Pokud je nezačnu hned poučovat, co mají a co nesmějí dělat, jsou ke mně otevřenější. Ví, že mně můžou říct i věci, které si řeknou jen mezi sebou. V tom vidím určitou výhodu. Je důležité vědět jak se děti chovají, když nejsou pod dozorem dospělých. Jedině pak je můžeš ochránit před skutečným nebezpečím, které jim na cestě dospívání hrozí. Souhlasím, že vykání zvyšuje respekt k dospělému, podle toho jsou i k dané osobě sdílný. Zatím to nechávám otevřené, nelpím na oslovení ani na vykání. Byl bych rád, aby má autorita byla zcela přirozená a nevynucená.
Petr
jsem ve školství teprve od září, tak jsem rád, že jsi popsala tuto skutečnost a zeptala se na ni. Děti mně vykají, ale jsou situace, kdy si nejsou jistý, jak mě oslovit. Jsem vychovatel v družině, a stává se, že mně některé děti při nějaké akci potykají. Vidím v jejich očích určitou nejistotu, chtěli by se přiblížit a neví jestli můžou i tímto způsobem. Jsem přesvědčený, že je to pro děti akt přátelství. Pokud je nezačnu hned poučovat, co mají a co nesmějí dělat, jsou ke mně otevřenější. Ví, že mně můžou říct i věci, které si řeknou jen mezi sebou. V tom vidím určitou výhodu. Je důležité vědět jak se děti chovají, když nejsou pod dozorem dospělých. Jedině pak je můžeš ochránit před skutečným nebezpečím, které jim na cestě dospívání hrozí. Souhlasím, že vykání zvyšuje respekt k dospělému, podle toho jsou i k dané osobě sdílný. Zatím to nechávám otevřené, nelpím na oslovení ani na vykání. Byl bych rád, aby má autorita byla zcela přirozená a nevynucená.
Petr
Ahoj Terko, pracuji na malé škole, zatím máme jen 4 třídy a všichni si tykáme. První jsem byla překvapená, když jsem viděla, že děti tykají paní ředitelce, ale už jsem to přijala a nedokážu si to představit jinak. Myslím, že hodně záleží na typu školy. Třeba u nás, kde jsou jen 4 třídy, 4 učitelky a celkem 32 dětí mi to přijde vpořádku zatímco na velké dvoustupňové škole si to vůbec nedokážu představit. Záleží asi i na vnitřní autoritě. Pokud tě děti respektují tak myslím, že nezáleží na tom jestli tykají nebo vykají. Nemyslím si, že by učitel ztrácel respekt, když mu jeho žáci tykají, pokud si dokáže nastavit pevné hranice. Držím palce! Hezký večer, Zuzana.
Ahoj Terezko, sama jsem nadtím několikrát přemýšlela, jezdila jsem s dětmi na tábory a později s nimi dělala akce i v průběhu školního roku, na táboře nám tykaly děti všem, včetně jejich třídní učitelky, ale na akcích po táboře už pouze mně a ten rozdíl v určitém respektu a reakcích na pokyny byl znatelný. Myslím si, že je třeba děti učit k vykání. Stejně se s tím v budoucnu setkají a myslím si, že to pro ně bude jednodušší.
Ahoj Teri,
osobně jsem zastáncem vykání. Byla jsem naučená vždy starším vykat. Ale pro odlehčení nebo moderní pojetí bych k vykání přidala křestní jméno a ne příjmení. Přijde mi to mnohem osobnější a zároveň si zachováš autoritu, kterou by si měla mít jako učitel nebo vedoucí volnočasové aktivity. Když přemýšlím do budoucna, jako učitelka bych tento prvek ráda zapojila do své běžné komunikace se žáky.
osobně jsem zastáncem vykání. Byla jsem naučená vždy starším vykat. Ale pro odlehčení nebo moderní pojetí bych k vykání přidala křestní jméno a ne příjmení. Přijde mi to mnohem osobnější a zároveň si zachováš autoritu, kterou by si měla mít jako učitel nebo vedoucí volnočasové aktivity. Když přemýšlím do budoucna, jako učitelka bych tento prvek ráda zapojila do své běžné komunikace se žáky.
Ahoj Terko. Já osobně učím na základní škole s prvky Montessori pedagogiky, kde si tykáme všichni. Děti nás oslovují jmény a určitě nemám pocit, že by nás respektovaly méně. Ve škole mohu pozorovat žáky a ostatní pracovníky školy, vidím a sama pociťuji pravý opak. Vládne zde naprosto skvělá atmosféra ve třídách. Vztahy mezi učiteli a žáky, ale i mezi spolužáky jsou naprosto jiné, než jsem mohla vidět kdekoli jinde ve škole. Škola je hodně přátelská, jsme tam jedna velká rodina. Děti k nám mají přirozený respekt a my respektujeme je. Dnes to vnímám jako samozřejmost, ale když jsem v této škole začala pracovat, byla jsem překvapená, jaká přátelská atmosféra a pohoda v ní panuje. Pravidla máme jasná a respektujeme je všichni. Nemyslím si, že by tykání a respekt měly souvislost.
Ahoj,
několikrát jsem se tykáním spálila. Jakmile mi děti začaly tykat, měla jsem pocit, že mě berou jako svoji kamarádku a tím jsem pomalu, ale jistě ztrácela jejich respekt ke mně.
Když jsem přemýšlela, nad kroužky, které jsem navštěvovala já, a nad lektory těchto kroužků, uvědomila jsem si, že jsem nikomu z nich nikdy netykala a respekt jsem k nim vždy měla.
Za mě tedy nedávat možnost tykání.
několikrát jsem se tykáním spálila. Jakmile mi děti začaly tykat, měla jsem pocit, že mě berou jako svoji kamarádku a tím jsem pomalu, ale jistě ztrácela jejich respekt ke mně.
Když jsem přemýšlela, nad kroužky, které jsem navštěvovala já, a nad lektory těchto kroužků, uvědomila jsem si, že jsem nikomu z nich nikdy netykala a respekt jsem k nim vždy měla.
Za mě tedy nedávat možnost tykání.
Ahojky,
Myslím si, že je důležité o jaký typ kroužku se jedná. Například u nějakého více "vzdělávacího" kroužku, kde jde hlavně o ty vědomosti bych volila spíše vykání, Ale třeba u kroužku se sportovním zaměření bych zvolila spíše tu volnější variantu.
Bohužel mám s tímto podobnou zkušenost jako ty. Pomáhala jsem na škole v přírodě a děti mi mohly tykat. Ze začátku probíhalo všechno v pořádku a děti byly slušné. Bohužel potom už začaly být více "rozjeté" a nedělalo to dobrotu.
Myslím si, že je důležité o jaký typ kroužku se jedná. Například u nějakého více "vzdělávacího" kroužku, kde jde hlavně o ty vědomosti bych volila spíše vykání, Ale třeba u kroužku se sportovním zaměření bych zvolila spíše tu volnější variantu.
Bohužel mám s tímto podobnou zkušenost jako ty. Pomáhala jsem na škole v přírodě a děti mi mohly tykat. Ze začátku probíhalo všechno v pořádku a děti byly slušné. Bohužel potom už začaly být více "rozjeté" a nedělalo to dobrotu.
Proto bych vždy začala vykáním a neunáhlovala se.
Dobrý den,
myslím, že respekt se buduje jednáním a chováním dospělého. Je pravda, že vykání, udržuje mantinel vztahové blízkosti, ale na kroužku, který jsem vedla mimo školu kde učím - basketbal ml. žákyně, jsem neměla nikdy problém s autoritou. Respektuji děti, se kterými pracuji a ony respektují mě. V kroužcích, které vedu na škole, vedu jako paní učitelka, do nich tykání nepatří, ledaže bych si tykala se všemi dětmi, i školními, od začátku a bylo by to na škole nastavené tak, že si všichni tykají se všemi.
myslím, že respekt se buduje jednáním a chováním dospělého. Je pravda, že vykání, udržuje mantinel vztahové blízkosti, ale na kroužku, který jsem vedla mimo školu kde učím - basketbal ml. žákyně, jsem neměla nikdy problém s autoritou. Respektuji děti, se kterými pracuji a ony respektují mě. V kroužcích, které vedu na škole, vedu jako paní učitelka, do nich tykání nepatří, ledaže bych si tykala se všemi dětmi, i školními, od začátku a bylo by to na škole nastavené tak, že si všichni tykají se všemi.