Na téma chyby a noční můry tlumočníka by se dala napsat pomalu celá kniha. Kdybych to měla vzít konkrétně na sebe, v současné době je pro mě noční můra snad každé tlumočení, které mě čeká. Jsem hrozný nervák, vše bych nejraději měla úplně dokonalé a představa, že zkazím nějaké tlumočení nebo že udělám chybu, je pro mě nepředstavitelná. Jsem vůči sobě dost sebekritická a i když vím, že “chybovat je lidské” a že v tlumočnické profesi se občasným chybám nevyhneme, stejně je neúspěch a hlavně zklamání klienta pro mě noční můra. Chyb, kterých bych se ráda vyvarovala, je nespočet. Musím zapracovat na očním kontaktu, nedokážu se soustředit při pohledu do klientových očí, jaký paradox nás tlumočníků pro neslyšící. Dále výplňková slova (ehm, aaa, tak,...) a výplňkové znaky (nebo spíše v mém případě bezradné “máchání” rukama či nervózní mačkání rukou). Po přečtení Evina příspěvku jsem si uvědomila, že i mně vadí, když někdo “huhňá” a není mu tak rozumět, to mě dokáže neskutečně vytočit. A také naopak - když je někdo hlučný, moc řve. Je pravda, že i já jsem občas dost hlučná, ale tak trochu se schovávám za svou nedoslýchavost a když mě někdo upozorní, že jsem hlasitá, svedu to právě na problém se sluchem. :D Pořád si ale myslím, že je lepší být trochu hlučnější než si “huhňat pod vousy."
A jestli jsem viděla/zažila nějaké faux pas? Konkrétně mým velkým faux pas bylo “tlumočení” školení pro dvě neslyšící na téma, ke kterému jsem neměla žádnou přípravu, nevěděla jsem znaky pro odborné názvy a ještě k tomu školení trvalo sedm hodin. To vím, že jsem byla hodně na dně a zoufalá, věděla jsem, že jsem si vzala “moc velké sousto.”
Následující video není ani tak faux pas, ale slouží k pobavení. Moderátorovi zpráv se omylem zobrazila příprava tlumočníka pro neslyšící a můžete se podívat, jak to vypadalo. :)