Problém vidím v násilnickém a negativním chovaní rodičů i sourozenců, který není nijak řešen. Chlapcovi se nedostávalo dostatečné pozornosti a jedinou pozornost, kterou dostával byla, když něco provedl, kde se stal středem pozornosti celé rodiny. Dítě nemělo od malička daná pravidla, hranice které se nesmí překročit a pokud hranice byly, tak nebylo jasně vidět co je špatně, ale dá se tolerovat a co je už netolerovatelné, protože za jakou koliv chybu byl velký trest. V tu chvili nění žádná motivace dítěte, aby se snažil cokoliv zlepšit, protože vždy byla vidita velkého trestu za neúspěch. To že jeho chování je z ničeho nic, může být i tím, že pokud otec je 14 dní pryč, matka ho pak informuhe co jeho syn udělal, i když už se to stalo třeba před 5 dny, trest už měl proběhnout. Přijede naštvaný otec a první co je syna zmlátí. Není divu, že dítě jedná bezmyšlenkovitě a z ničeho nic nekoho kousne, když on sám z ničeho nic jednu chytne.
Problém v těchto rodinách nastává, že rodiče si nepřiznávají chybu a svalují ji jeden na druhého. Sourozenci drží s rodiči a kluk je sám a jen je trestán.
Zde je potřeba 100% odborná pomoc, ale to aby zafungovala bude hodně těžké, nejen ze špatných časových možností otce, ale mentality matky i dítěte, kterému je teprve 7. Nebude věřit cizí osobě co jedná s jeho rodiči.
Myslím si, že i po vyhledání odborné pomoci, od které matka bude čekat ,,vyřešte to“ místo aby zamakala ona ve vztahu se synem a něco zlepšila, to skončí, že dítě jakmile začne puberta uteče z domu, nebo začne žít kriminální život. Ideálni by bylo, kdyby dítě poznalo jiný život, kde se ho budou snažit pochopit, ale dětský domov podle mě není dobrá volba.
Děti jsou odrazem chování rodičů v menší, či větší míře. Obzvlášť v tak mladém věku, kde to neumí sami pořádně ovlivnit.