Hugo, J. (2006). Slovník nespisovné češtiny: argot, slangy a obecná mluva od nejstarších dob po současnost : historie a původ slov (2., rozš. vyd). Praha: Maxdorf.
- Název asi prozradí, o co jde. Myslím, že může být fajn pro překlady "hovorových" textů nebo třeba někdy komunitní tlumočení (i když přemýšlím, zda opravdu tlumočníci překládají "hovorové ČZJ" skutečně do obecné češtiny, nebo se to vždy odstraňuje "kulturním posunem", bez ohledu na to, zda dotyčný mluví nespisovně i v ČZJ). Sama ho často používám.
Hrdlička, M. (2014). Překladatelské miniatury (Vyd. 2., rozš). V Praze: Karolinum.
- Věnuje se hodně otázkám překladatelství, vč. uměleckého textu nebo např. toho, jak překládat chyby, které jsou v textu záměrně (třeba proto, že postava takto píše/mluví), nebo text, v němž je více jazyků atd. Myslím, že může být fajn pro uvědomění si, jaká úskalí mohou na překladatele čekat a co by se s nimi dalo dělat, na co si dát pozor. Je to teoretická kniha s příklady (viz níže). (pro praktická cvičení potom asi klasiku: Vrbová, A. (1998). Stylistika pro překladatele: texty a cvičení : [učební text]. Praha: Karolinum.)