formální - představovala jsem si, jako kdybych psala motivační dopis do práce/na vyšší místa a snažila jsem vybírat i "odbornější" výrazy a slova, která v běžném hovoru nepoužívám. Musím říct, že formální styl mi zabral daleko více času a musela jsem se na to hodně soustředit. Několikrát jsem se k tomu i vrátila, zda mě nenapadne něco lepšího/vhodnějšího.
neformální - to se mi psalo o poznání lépe a rychleji. Ale je pravda, že když jsem to psala, občas jsem měla tendence psát spisovně (studuji namísto studuju, protože v běžné konverzaci používám studuju...atd.)
U tohoto stylu jsem si představovala, jak když mluvím se svou spolužačkou/kamarádem. A přemýšlela jsem nad slovy, které používám a hodily by se do mého textu. Dokonce jsem si zde dovolila vyjádřit své pocity z daného tlumočení - citoslovci "chichichi".
V běžných hovorech často používám neformální označení jako "tadyta" - i proto jsem to v neformální stylu použila.