V rozhovoru zmiňuje prof. Hejný několik obecných problémů, které se týkají vzdělávání. Cílem jeho pedagogického působení není "trénovat závodní koně", to je velmi důležitá myšlenka, která v sobě nese vědomí individuálních možností každého žáka, který by měl dostávat ve škole adekvátní podněty. Silně se mnou rezonuje i pojetí vyučovaných předmětů jako souboru problémů, nikoli jako balíku znalostí. V duchu konstruktivismu věří, že téměř vše důležité lze objevit ve vzájemných interakcích mezi žáky, na učiteli je pak jen provést abstrakční zdvih. Tento přístup umožňuje aplikovat získané vědomosti na další oblasti a otevírá obor - stejně tak mluví pan prof. Hejný o matematice, která by měla být v kontaktu s žitým životem žáků.
Z jeho osobního příběhu a vztahu k matematice je vidět, že známky ne vždy objektivně vypovídají o reálných schopnostech dítěte. Rovněž ukazuje, že rychlost není klíčová, pomalejší proces neznamená zákonitě nižší intelekt.
Jako rámec výše zmíněného bych použila slova vášeň a zapálení a orientace na žáky.
Z jeho osobního příběhu a vztahu k matematice je vidět, že známky ne vždy objektivně vypovídají o reálných schopnostech dítěte. Rovněž ukazuje, že rychlost není klíčová, pomalejší proces neznamená zákonitě nižší intelekt.
Jako rámec výše zmíněného bych použila slova vášeň a zapálení a orientace na žáky.