Nová média v interpretační praxi

Nová média v interpretační praxi

autor Denisa Kochová -
Počet odpovědí: 3

ZČG: Virtuální výstava Od práce k zábavě. Podoby volného času v umění 19. století působí spíše jako ukázka prostoru, v němž se výstava odehrává, protože mnohdy je fotografie pořizována z takového úhlu, ze kterého není možné rozpoznat, co na obrazu vlastně je a stejně tak popisky jsou mnohdy nečitelné. Tato virtuální prohlídka na mě působí tak, že záměrem bylo udělat „ochutnávku“ výstavy – návštěvníci tak vědí, co očekávat, pokud se rozhodnou výstavu fyzicky navštívit. Takto jsou koncipovány i ostatní fotoreporty. Na tento fotoreport ale navazuje několik videí, která jsou komentovanou prohlídkou, ovšem s minimem záběrů na průvodce, naopak jsou k vidění detaily mnohých obrazů, a pozornost lze tak plně soustředit na obsah průvodcova výkladu. Tedy to, co nemohl zachytit fotoreport, zachytilo video. ZČG také postupně přidává jednotlivé obrazy s písemnými komentáři. Ohlas veřejnosti počinu ZČG bezprostředně zjistit nelze – když se podíváme na sociální sítě, ohlasy jsou pozitivní, ale čísla jsou pro relevantní posouzení bohužel mizivá.

Ačkoli se mi videoprezentace výstavy líbí, je vytvořena tak, že probíhá výklad a divák pasivně poslouchá – není zde moc prostoru pro diváka/návštěvníka k zamyšlení. Na druhou stranu, návštěvník může video kdykoli pozastavit, zpracovat informace a zamyslet se tak, jak potřebuje, a následně video znovu pustit. Bohužel ale na případné otázky týkající se výstavy nedostane odpovědi.

 

Video od GHMP představující architekturu Devětsilu je dle mého názoru skvělým doplněním. Pokud by návštěvník šel na výstavu a toto video neměl k dispozici, myslím, že by o hodně přišel. Komentář Jakuba Potůčka je zajímavý nejen informacemi „obecnými“, ale vysvětluje návštěvníkovi i to, jakým způsobem se na dílo dívat, co má vyjadřovat, jak bylo vnímáno a jak vzniklo. Video je doplněno mnohými obrazovými přílohami. Jakub Potůček nevysvětluje věci jednotlivě, ale vždy je dává do kontextu (např. že fenomén velkoměsta nebyl novodobou záležitostí, ale zkoumali jej již prokletí básníci). Průvodce v tomto videu je vidět vždy a prochází postupně částmi výstavy, návštěvník/divák tak může mít pocit, že je fyzicky přítomen na výstavě. GHMP dává k dispozici také kratší videa, která jsou komentována písemně – jedná se o vysvětlující videa k jednotlivým obrazům či fenoménům. Součástí online materiálů k výstavě je i virtuální prohlídka. Myslím, že tato prohlídka nemůže konkurovat fyzické přítomnosti na výstavě, ale snaží se být co nejlepší. Na mnohá díla se lze podívat zblízka, jsou k dispozici snad všechny popisky a videa. Delší popisky mají k dispozici i audio. Řekla bych, že ze zatím námi studovaných virtuálních prohlídek je tato prohlídka (po technické stránce) nejkvalitnější. Myslím, že prostor pro interpretaci ze strany návštěvníků tu je: Propojení různých druhů umění může v návštěvníkovi vyvolat různé otázky.

Ohlasy veřejnosti lze zjistit pouze stejným způsobem jako u ZČG, ani zde ale nejsou dostatečná čísla.

  

Zámek Dačice nabízí dvě videa, která jsou natočena velmi specifickým, netradičním způsobem pro prezentaci památkových objektů. Mně osobně se tato videa nelíbila, přišla mi až příliš „bulvární“. Informace, které obsahovaly, by ale mohly přilákat potenciální návštěvníky k osobní návštěvě. Ohlasy na tato video jsou na YouTube pozitivní, je jich ovšem málo.

 

Na stránce Stephena Ellcocka lze nalézt velmi rozličné formy vizuálního umění. Jeho příspěvky působí náhodně, nesleduje za zveřejněním nějaký dlouhodobější cíl (např. nejprve přidávat příspěvky, které se týkají 19. století, posléze příspěvky týkající se století 20.). Je kurátorem okamžiku – na co zrovna narazí a líbí se mu to, to zveřejní. Myslím, že je od jeho kurátorské činnosti přínosné, že nezveřejňuje jen jednotlivé obrazy, ale mnohdy série obrazů a divák tak vidí dílo zasazené do kontextu. Ellcocka na rozdíl od institucí nesvazuje téma, fyzické vlastnictví děl, finance či koncept, má to v tomto ohledu jednodušší – zveřejňuje, co se líbí jemu, a jeho značný počet followerů zřejmě jeho počínání vítá.

V odpovědi na Denisa Kochová

Re: Nová média v interpretační praxi

autor Ludmila Jiroušová -

Která interpretace využívající nových médií Vás nejvíce zaujala a proč?

SZ Dačice a GHMP. Každá je úplně jiná, pro jinou cílovou skupinu.

SZ Dačice je dle mého názoru určena pro mladé publikum - mladý průvodce, rychlé pohyby kamerou, nadsázka vtip. Vidět růst kapustu je opravdu uspokojující. První dojem - šok, tohle jsem od instituce nečekala, následovalo pobavení, ale zároveň i získání nových informací, a chuti zámek navštívit. Myslím si, že video by mohlo v mladých budoucích návštěvnících vzbudit dojem, že reálná prohlídka s takovým průvodcem nebude žádná nuda a že ji opravdu zvládnou vydržet. Pro naplnění všeobecné představy o prohlídce je Prohlídka bez návštěvníků SZ Dačice příliš krátká, ale myslím si, že prodloužením by ztratila na svém kouzlu. Delší stopáž videa může někoho odradit ještě před jeho spuštěním.

GHMP je snad úplným opakem SZ Dačice. Její délka i množství obsažených informací může být pro někoho ubíjející, ale já jsem auditivní typ a díky této prohlídce jsem se o architektuře Devětsilu dozvěděla víc, než bych zvládla při osobní návštěvě výstavy. Jako návštěvník nemám vždy trpělivost číst všechny popisky exponátů. Zároveň se domnívám, že tyto popisky neobsahují všechny informace obsažené ve videu. Pro mě skvělá příprava na návštěvu výstavy - z videa se dozvím pro mě důležité informace a na výstavě se budu moci soustředit pouze na vystavená díla a na popisky děl, která mě nejvíce zaujmou. Celkově video pro "zaujatou" veřejnost, rozhodně není vhodné k nalákání nových návštěvníků z řad veřejnosti.

 

Lze zjistit, jaký ohlas veřejnosti vyvolaly?

Lze zjistit z počtu shlédnutí na youtube, počtu lajků a sdílení na facebooku. Z těchto čísel mi nejlépe vychází SZ Dačice (1. prohlídka má přes 1.200 shlédnutí a video bylo na Fb sdílené 55x. Vítězství SZ Dačice přisuzuji jeho formátu a zaměření na mladé, kteří jsou největšími uživateli sociálních sítí. GHMP má kolem 430 shlédnutí, v porovnání s dalšími video příspěvky GHMP z doby koronavirové krize je výrazně nejúspěšnější - přitom je to nejdelší z těchto videí. ZČG má obdobnou sledovanost jako GHMP (1. prohlídka), další 2 videa jsou již méně sledovaná. ZČG je svým videem dle mého názoru někde v půli cesty mezi GHMP a SZ Dačice - videa jsou krátká, ale nemají ten náboj SZ Dačice ani tu obsahovou složku GHMP.

 

Nakolik podporují institucionální interpretace participaci návštěvníků-diváků?

Pokud nepočítám možnost lajků, sdílení a komentářů, žádné možnosti participace nenalézám.

 

Co vyplývá ze srovnání institucionálních přístupů a nezávislé kurátorské činnosti Stephena Ellcocka?

Mám pocit, že srovnávám nesrovnatelné. SE má sociální sítě jako svou jedinou výstavní platformu a tomu, a proto si může dovolit naprosto jiný přístup. Instituce jsou stále alespoň částečně závislé na příjmu z prodeje vstupenek, a proto řeší otázku, zda jim podrobná virtuální prohlídka neubere reálné platící návštěvníky. Zároveň uspořádání reálné výstavy uměleckých děl je nákladnou záležitostí, a proto nemůže docházet k jejich častému střídání. Instituce si proto nemohou dovolit představovat třeba každý týden nové, naprosto odlišně objekty, jak činí SE. 

V odpovědi na Denisa Kochová

Re: Nová média v interpretační praxi

autor Zuzana Havlovicová -

Které interpretace využívající nových médií Vás nejvíce zaujaly a proč?

Byla jsem příjemně překvapena GHMP Devětsil (1920 - 1931). Po technické stránce je tato online výstava U Kamenného zvonu podle mě zdařilým způsobem, jak si projít výstavu z pohodlí domova. Funkce prohlídky jako přiblížení, informační ikona, zaměření se na jeden obraz, který lze zvětšit, funkční videa jsou adekvátní. Jako nevýhodu nicméně vidím v tom, že v každé místnosti je pouze jeden úhel, odkud se dá místnost prohlédnout kolem dokola. Takto nelze zhlédnout všechny obrazy z dobrého úhlu. Některé místnosti mají více oken, tedy i více míst, odkud si lze místnost prohlédnout. Naopak možnost prohlédnout si Nezvalovu abecedu takto zblízka je lepší než ve skutečnosti kvůli jejímu umístění. Videa s výklady na stránkách ghmp.cz jsou obohacením, o které by byl za normálních okolností návštěvník ochuzen. Výklad je po obsahově stránce zajímavý, vložený do kontextu, není určen pouze odborníkům, čemuž je přizpůsoben i slovník.

Dále mě zaujal projekt Státního zámku Dačice - Prohlídka bez návštěvníků. Obsah výkladu prohlídky je málo informativní, nicméně, vzhledem k časovému intervalu jedné minuty se to dalo očekávat. Líbí se mi průvodce jeho styl a projev. (Rozhodně je to po zhlédnutí komentovaná prohlídky výstavy Od práce k zábavě. Podoby volného času v umění XIX. století příjemný rozdíl).  Při koukání na tuto prohlídku je člověk pobaven, je mu sdělena jedna až dvě zásadní informace a je navnaděn se na zámek podívat i v budoucnu. Souhlasím s tím, že formátově cílí spíše na mladé publikum. Video vykazuje youtuberský styl.Velmi kladně hodnotím práci s kamerou, hlavně synchronizaci kamery a výkladu. Jako mínus hodnotím muziku v pozadí, která je sice příjemná, nicméně příliš hlasitá.

Lze zjistit, jaký ohlas veřejnosti vyvolaly?

Nejlépe lze zjistit ohlas veřejnosti pomocí sociálních sítí jako Facebook a YouTube.

ZČG: První komentovaná prohlídka měla kolem 490 zhlédnutí. Ačkoliv jsou komentáře zapnuté, nikdy se k prohlídce nevyjádřil

GHMP se postarala o to, aby na svých stránkách zveřejnila, jaký ohlas měla jejich výstava v médiích tím, že je vystavuje na svých stránkách. Výklad J. Potůčka má na YouTube 440 zhlédnutí, nicméně GHMP vypnula komentáře, čímž zamezila, aby toto video mohlo bát komentováno přímo na této platformě.

SZ Dačice: První video má 1327 zhlédnutí a druhé má 647 zhlédnutí. Komentáře jsou na rozdíl od GHMP zapnuté a reakce vypadají pozitivně. Lidé by si přáli více videí, často i delších. Vypadá to, že videa splnila účel, protože lidé se těší, až si budou moci prohlédnout zámek na vlastní oči.

Nakolik podporují institucionální interpretace participaci návštěvníků-diváků?

Zapojení návštěvníka a jeho zapojení se zdá být minimální. Může komentovat, hodnotit, sdílet. Divák se zapojuje do šíření povědomí o výstavě či instituci.

Co vyplývá ze srovnání institucionálních přístupů a nezávislé kurátorské činnosti Stephena Ellcocka?

Stephen Ellcock zveřejňuje obrazy, které se mu líbí, pokládá je za důležité nebo zajímavé. Nenásilným a příjemným způsobem rozšiřuje kunsthistorické vědomí mezi veřejností. Je svobodný v tom, co a jak zobrazuje. Není limitovaný poplatky, autorskými právy, ani pojištěním. Používání sítí jako Facebook a Instagram má výhody v tom, že jsou příspěvky dostupné všem. Člověk není závislý na penězích, jazyce nebo lokalitě, může se připojit odkudkoli a může použít překladač, aby se něco dozvěděl. Navíc je takto Ellcock v přímým kontaktu se svým publikem. Lidé se ho můžou snadno ptát, můžou sdílet svůj názor a hodnotit díla. Zatímco reálné instituce jsou závislé na reálném světě. Musí se vypořádat se nařízeními, zákony, poplatky a dalšími břemeny reálného života.

V odpovědi na Denisa Kochová

Re: Nová média v interpretační praxi

autor Milan Peřina -

Které interpretace využívající nových médií Vás nejvíce zaujaly a proč?

Západočeská galerie v Plzni nabízí několik videí k výstavě „Od práce k zábavě“. Informace a celkově obsah mi přijde zajímavý. Vadí mi však mluva pana kurátora, který vyplňuje každou mezeru typicky českým „Ugh“.

Virtuální prohlídka GHMP Devětsil 1920-1931 mě zaujala především díky jednoduchému a plynulému systému. Obrazy jsou ostré a popisky se dají rozkliknout, což umožňuje kvalitní muzejní zážitek i z pohodlí domova. Pro náročnější návštěvníky je dostupná i půlhodinová prohlídka části výstavy s jejím autorem Jakubem Potůčkem.

Státní zámek Dačice se svým 96 sekundovým videem (1. díl) určitě zaujme hlavně mladší publikum. I druhé video je formátem velice krátké. V tomto případě jsem lehce na rozpacích. Videa jsou zajímavá a průvodce se snaží být vtipný, aby zaujmul. Samotný koncept, tedy zkrácení prohlídky na pár minut je zajímavý a v dnešní době nezbytný. Mladší generace je zvyklá na rychlé střihy, rychlé vstřebání informací. Co bych ale vytknul je velice pomalá mluva a kýčovitá snaha vtipkovat. Hlavně mi ale chybí kvalitní obsah předaných informací a zajímavostí. Po prvním zhlédnutí obou videí mi v hlavě utkvěla kapusta a ptáci a minerály. Nejsem si jistý, že něco z toho mi v hlavě vydrží do druhého dne. Zajímavé mi přijdou informace v popisku videa (ty ale téměř nikdo nečte).

 

Lze zjistit, jaký ohlas veřejnosti vyvolaly?

U videí na youtube je samozřejmě k dispozici počet zhlédnutí. Všechny videa mají momentálně velice krátký dosah. Tři videa Západočeské galerie v Plzni se vyznačují klesající tendencí v počtu zhlédnutí. GHMP má nejvíce odběratelů a tudíž největší potenciál a možnou zaujmout. Překvapivě však nejvíce zhlédnutí má prohlídka zámku Dačice, i zde je však vidět sestupnou tendenci.

Samotné ohlasy by se daly poznat z komentářů, avšak pouze malá část diváků je po sobě zanechává. V tomto případě jsou proto ohlasy a zpětná reakce veřejnosti zanedbatelné.

 

Nakolik podporují institucionální interpretace participaci návštěvníků-diváků?

Participace diváků je možná pouze přes komentáře a hodnocení, což je samozřejmě úskalí online přednášek a prohlídek. U institucí jako je Národní muzeum by se tato participace dala zajistit streamem, ve kterém by byla uskutečněna prohlídka a zároveň by mohl průvodce live odpovídat na otázky. Celý stream pak může být umístěn na youtube. V rámci menších muzeí je tento způsob příliš časově nákladný.

 

Co vyplývá ze srovnání institucionálních přístupů a nezávislé kurátorské činnosti Stephena Ellcocka?

Myslím, že přístupy institucí a Stephena Ellcocka jsou na míle vzdálené. Stephen zprostředkovává na své sociální obrazy, které pokládá za zajímavé, povedené. Je samozřejmě otázka, do jaké míry je jeho činnost koníček a do jaké míry je v ní finančně zainteresovaný. Jeho platforma vznikla z jiných důvodů než platformy institucí a má dle toho také daleko širší publikum. Naproti tomu všechny zmíněné instituce se do online projektů dostaly kvůli současné světové situaci. Vnímám je jako náhražka opravdové prohlídky. V současné chvíli se nemůžou rovnat s osobní prohlídkou. Na druhou stranu si myslím, že zde může být velký potenciál a byl bych rád, kdyby se zmíněné instituce dále snažily a objevovaly tajemství online prohlídek. Je ale pravděpodobnější, že po skončení krize tyto snahy opadnou.