Vzhledem k tomu, že se děti v období puberty začínají více zajímat o sociální vztahy, tak jejich zájem o přírodu upadá. Tento fakt podporuje australská studie, která říká, že dospívající mají větší zájem o místa, která vybudoval člověk (obchodní centra, pěší zóny apod.), než o místa člověkem nedotčená. Americká studie tento fakt podporuje též, mezi dospívajícími jsou přírodní scenérie hodnoceny nejnižším hodnocením. Zároveň je ale tento fakt tak trochu vyrovnáván tím, že se u dětí v období puberty rozvíjí vědecké a morální uvažování o přírodě a životním prostředí, což má za následek, že si děti lépe dokáží představit a uvědomit to, jak je příroda pro život člověka důležitá. Ačkoliv je výuka ekologie velmi náročná, je velmi důležitá.
Podle mého názoru je důležité, aby na děti právě v období puberty bylo apelováno ve smyslu environmentální výchovy. Děti si totiž v tomto věku již dokáží představit to, že jejich chování má pro přírodu své důsledky a to i přesto, že se jedná o důsledky, které se projeví s menší či větší časovou prodlevou.