Pět aktivit
Ad Bednaříková
Aktivitě číslo 1 příliš nerozumím. Z dílků stavebnice vaše trojúhelníky složit nejde.
Pokud dítě nemá již slušně rozvinutou představu o trojúhelníku, bude mít problém ho složit ze tří kusů.
B. Roszek z Polska prokázala (já se podílela na jejích experimentech v Praze), že děti v dubnu před vstupem do školy )tedy školsky zralé) mají obtíže složit trojúhelník i ze dvou kusů.
Často skládají ze dvou kusů něco, co my nazýváme čtyřúhelník, ale děti počítají jen úhly ostré nebo pravý (aniž znají toto označení), ale vrchol u tupého úhlu neřeší.
Ad 2 Tam nejde o poměřování, ale pouhé porovnávání se snahou o uspořádání (ne zcela přesně)
Ad 3) opět jde o rytmus a nikoli o konfiguraci jako typ modelu čísla v roli počtu
ad 4) Zde je vynechána podmínka zaplňování prostoru (cesta k míře), jde tu jen o vytvoření modelu z kostek k zadanému číslu v roli počtu. Z popisu neplyne, jak se pracuje s pojmy trasa a směr.
Ad 5) POzor na rozdíl mezi PATRO a PODLAŽÍ (v některých jazycích to splývá, v češtině je to rozdíl; máme přízemí - první podlaží, první patro - druhé podlaží atd.)
POkud dítě nevidí a nemůže vizuálně (případně hmatově) porovnat různé tvary, nemá k čemu diskutovat, nemá co porovnávat, slovo možnost je pak upozaděno, případně z toho může totálně vypadnou, protože si dítě interpretuje situaci, že každý má svoji stavbu a ta je dobře, nebere všechny "správné" stavby jako možnosti, v čemuž mu navíc může bránit egocentrismus.