Ahojky,
já mám podobného chlapce ve své 1. třídě. Je to nadaný chlapec, který zvládá absolutně všechno kromě sportu a jakékoliv spolupráce s někým. Na tělocviku mám spojený 1. a 2. ročník a dá se říct, že jsou celkem všichni velmi sportovně nadšeni až na tohoto jedince. Rádi se hecují a milují různé závody dvojic nebo družstev. Prvňáci to dost rychle odkoukali od druháků, které jsem měla už loni. Byli na to zvyklí a uměli přijmout prohru.
Tenhle chlapec však nesnesl ani to, že by byl na druhém místě. Téměř každý začátek hodiny probrečel s tím, že už dopředu ví, že určitě prohraje. Po sáhodlouhém vysvětlování, že každému jde něco jiného, jsem se prostě rozhodla, že budu jeho chování ignorovat. A ejhle, chlapec rychle pochopil, že řvaním nic nezmůže a začal se více snažit a dokonce na sobě pozoroval změny, kterými se pyšnil.
Nikdy jsem jim tedy neříkala, co se stane, když někdo prohraje, ale nastavila jsem to opačně. Jedinec nebo tým, který zvítězí si bude moci vybrat jakoukoliv pohybovou nebo míčovou hru, kterou si zahrajeme. Celkem fungovalo i to, že budou předcvičovat rozcvičku - to je taky hodně baví.