Souhlasím s výše popsaným názorem, že pořadí úloh si žák určí podle toho, jak je zvyklý pracovat. Pokud systematicky, tak půjde od a do d. Pokud je zvyklý si nejdříve zadání přečíst a až pak si podle nejzajímavějšího vybrat, začal by podle mě u b, a to díky slovu -obtížnější- v závorce. Podle přečtených článků mají nadprůměrní žáci rádi výzvy, což tohle jistě představuje.
U úlohy a si nadprůměrný žák jistě všimne vysokých čísel na křižovatkách a slepých křižovatek. Nejvyšší číslo získá pouze tím, že projde křižovatky s nejvyšším ohodnocením.
Úloha b zabere nejvíce času. Žák musí nejen hledat počet cest, ale zároveň počítat a držet jejich hodnotu nad 85. Pro nadprůměrného žáka bude nejspíš opět výzva nalézt všechna řešení, navíc s požadavkem určité hodnoty.
V úloze c by předpokládám nadprůměrný žák nejprve zkoušel možné cesty a když by různými cestami docházel stále k sudému číslu, napadla by ho možná souvislost s šestiúhelníkem a tedy neřešitelnost úlohy. Mne pomohlo posunout si "výstupní" šipku o jedno políčko a najednou vycházely všechny cesty liché. To mě jen utvrdilo, že úloha opravdu nemá řešení.
Úloha d je podle mě nejjednodušší, protože je jasně stanovené zadání, které počítá pouze s 10 úseky. Velmi krátká cesta, na malinké ploše žáku nezabere jistě mnoho času a je jen takovou třešničkou na dortu celé úlohy.