S příspěvkem Michaely se plně ztotožňuji!
Rodiče jsou první, kteří dávají dětem příklady chování a které dítě napodobuje.
Pokud rodič do přírody nechodí a raději si jen ta hoví doma, tak nemůžeme očekávat, že dítě v pozdějším věku zatouží po výletu, když je zvyklé sedět u televize, což je mnohem jednoduší a hlavně pro dítě známé = bezpečné.
Dítě si může určitým způsobem vytvořit vztah samo, ale musí v něm být podporováno. Například se cestou do obchodu s matkou zastaví a zeptá se, co to sedí na stromě za ptáčka. Teď je důležité, jak se rodič zachová. Buď mu řekne, že je to sýkorka a že se na ní půjdou podívat a hele, jakou má modrou hlavičku, to znamená, že je to Sýkora Modřinka NEBO v něm veškerou zvídavost zabije s tím, že je to úplně jedno, prostě nějaký pták, všude jich je plno.
Rodiče jsou pro děti průvodci životem a vztahem k ostatním, i k přírodě.