Muzea jako místo vzdělávání

Muzea jako místo vzdělávání

by Hana Havlůjová -
Number of replies: 3

Fórum slouží k diskusi obsahu přednášek a zkušeností z exkurze v UPM:

  • Do jaké míry podle Vás edukační strategie UPM "Dotkněte se muzea" odpovídá charakteristikám tzv. tradičního nebo nového muzea? (Ve své odpovědi uveďte konkrétní argumenty a příklady.)
  •  Ze kterých pedagogických teorií podle Vás čerpá edukační strategie UPM nejvíce? (Uveďte jednu až dvě teorie zmíněné v přednášce a ilustrujte na konkrétním příkladě.)
In reply to Hana Havlůjová

Re: Muzea jako místo vzdělávání

by Denisa Kochová -

Ačkoli jsou v edukační strategii prvky tradičního muzea, převažuje přístup muzea moderního. Charakteristice tradičního muzea by odpovídal výklad, který edukační programy doprovází, považuji ho ovšem za nezbytný pro to, aby účastníci edukace byli obeznámeni s kontextem, bez základního pochopení tématu/dané problematiky nelze pochopit smysl konkrétního edukačního programu. Výklad ovšem musí být přiměřený, neměl by být většinovou náplní edukačního programu. Charakteristika moderního muzea programech UPM převažuje. Nabízí prostor pro dialog, nesnaží se dogmaticky říkat „toto je dobré a toto ne“, snaží se nechat návštěvníky na předměty sáhnout (důraz na haptiku, proto také název strategie Dotkněte se muzea), pokud si nelze sáhnout na originál, poslouží repliky. Jako moderní muzeum dává také UPM prostor pro vlastní kreativitu, dává návštěvníkovi příležitost vytvořit vlastí umělecké dílo (např. návrhy a realizace oděvů) či již stávající díla přetvořit, dát jim nový význam a rozměr (např. focení objektu přes různé barevné fólie). UPM také podporuje práci v týmu a podněcuje k zamyšlení, proč má konkrétní předmět hodnotu.

Myslím si, že je problematické určit, ze které teorie UPM vychází nejvíce. Každá ze zmíněných teorií obsahuje přibližně ve stejné míře nějaké prvky, které UPM využívá. Každopádně si myslím, že strategie UPM by nejvíce odpovídala teorii sociální/autonomní. Žáci si při ní osvojují kompetence mj. pro sebevzdělávání, což se projevuje i tázáním se po hodnotách, důležitosti a možnosti využití konkrétních poznatků. Dalšími prvky sociální teorie je spolupráce a řešení problémů, což UPM využívá právě při týmových tvůrčích aktivitách účastníků programu (např. již zmíněné focení objektů přes barevnou fólii, při kterém se tým musí domluvit, jaké barvy, úhel apod. zvolí). Druhou teorií, kterou UPM využívá, je teorie konstruktivistická, při níž si žáci konstruují znalosti na základě předchozí zkušenosti a nějakého kontextu (ten poskytne UPM při doprovodném výkladu programu). Dalším pilířem konstruktivistické teorie je konstrukce významů na základě smyslových vjemů, tj. účastníci programu se učí tím, že tvoří svá díla.

In reply to Hana Havlůjová

Re: Muzea jako místo vzdělávání

by Zuzana Havlovicová -

Zaměřením UPM je výzkum a prezentace výsledků v oblasti dějin českého a zahraničního umění a designu. UPM plní funkci muzea, je místo, kde je svět (tedy různé artefakty) pořádán, je možné mu porozumět a kde je zprostředkováván veřejnosti. Poslední bod, zprostředkování veřejnosti, je oblast, na které pracuje za pomoci „Dotkněte se muzea“. Výchovně-vzdělávací strategie UPM dala vzniknout edukačnímu systému „Dotkněte se muzea“, který si klade za cíl rozvoj edukační nabídky pro veřejnost a samoobslužných forem programů na základě principů objektového učení, které je vázáno na artefakty hmotné povahy. Je to právě prezentace artefaktů, která dominuje v UPM. Množství uměleckých artefaktů jsou při výstavách chráněna sklem, čímž splňují apel tradičního muzea – Nedotýkat se! A zároveň i dochází i k tomu, že jsou chráněna před vnějšími vlivy, které by je poškodily, případně snížily jejich životnost. Tak tomu bylo například během výstavy HANA PODOLSKÁ, LEGENDA ČESKÉ MÓDY, kde šaty byly vystaveny ve vitrínách. Současná výstava PLEJÁDY SKLA 1946-2019 se vitrínové výstavě vzdaluje tím, že i přesto, že jsou některé exponáty za sklem, jiné se buď volně po místnosti nebo na výstavních soklech. V tomto konkrétním případě oceňuji, že ne všechno sklo je za sklem, čímž je zážitek z výstavy umocněn, nicméně se těžko zbavuje pocitu, že stačí neopatrný pohyb a mohlo by dojít k neštěstí. Takže v mém konkrétním případě dochází spíše k tomu, že při procházení mezi exponáty mám svazující pocit strachu. Na druhou stranu, se i při této výstavě objevuje interaktivní prostor, kde se sám návštěvník aktivně zapojuje do výstavu a dalo by se říci, že se stává sám autorem. U této výstavy je to okno, kde lze pomoci kombinací různě barevných a formovaných skel dosáhnout unikátní instalace. Za zdařilejší považuji „dílnu“ HANY PODOLSKÉ, kde si návštěvník mohl prohlédnout a prozkoumat různé textilní materiály, a nakonec si i sám vytvořit návrh oděvu se skutečnými kusy látky. Jsou to tyto aktivity, které dotváří zážitek z muzea a obohatí návštěvníka, jak je znakem nového muzea. Dále je vidět že UPM se zaměřuje na návštěvníky více než na sbírky. UPM často pořádá přednášky i komentované prohlídky mimo sály muzea, čímž je vidět zaměření ven. Bohužel nemám osobní zkušenost, ale z ohlasů o výstavě ANGLIČÁCI FRČÍ jsem pochopila, že lidé si sami mohli přinést své angličáky a hrát si s nimi na plochách k tomu určených. Jsou to výstavy jako tyto, které sbližují generace a vytváří dialog mezi návštěvníky, jsou podnětem pro nové konverzace ať už v rámci rodin či přátelských kruhů. Mohlo by se zdát, že UPM je tradiční muzeum, které se zabývá minulostí, ale ve svých sbírkách kombinuje orientaci na minulost (výstava artefaktů, které se užívali), současnost (co užíváme, případně postupy, které používáme) a můžeme se i zeptat i jaká je či nás čeká budoucnost.

 

Materiály UPM uvádí, že jejich činnost je založena na principu objektového učení. Objektové učení, které je vázáno na artefakty hmotné povahy, rozvíjí schopnost kritické analýzy. Předměty dokážou přilákat pozornost zaujmout a vyvolat v nás otázky. Řekla bych, že tato představa je velmi propojena s konstruktivisticky založenou teorií pedagogiky, protože vše se odvíjí od artefaktu a zkušenosti s ním. UPM ve svých sbírkách představuje právě tyto artefakty, které jsou krystalizací zkušeností lidí často předchozích generací. Konstruktivistická teorie klade také velký důraz na bádání, což je vidět, když UPM ukazuje nejen výsledný produkt, ale často i metody, které jsou zapotřebí k jeho realizace, případně nabádají konfrontovat návštěvníka s možností využití takových to artefaktů. Zde bych se opět vrátila k výstavě HANA PODOLSKÁ, kde návštěvník mohl nejenom obdivovat šaty ve vitríně, ale mohl i zkoumat materiály pod lupou a následně si vytvořit vlastní návrh. Dále je v současnosti možnost vidět v UPM nejen podmalby, ale i proces výroby a potřebné nástroje. Dále by se dalo říci, že UPM využívá sociální/autonomní teorie, která podporuje sebevzdělávání, schopnost sebereflexe a spolupráci při řešení problému. Právě při interaktivních částech může docházet často k tomu, že jsou návštěvníci nucení situací ke spolupráci, až už při hraní s angličáky, vytváření obrazu skla nebo návrhu oděvu. Dále si myslím, že výstavy jsou uspořádány tak, aby podněcovaly sebevzdělávání ať už svou formou jako takovou nebo za pomoci pracovních listů. Stále objevuje i akademická/transmisivní teorie, především ve chvílích, kdy je průvodce zprostředkovatelem poznání a zbytek si poznatky osvojuje. Tato situace podle mě také nastává i během přednášek odborníků. Do jisté míry se může v konkrétních situacích využít i personální/interpretativní teorie, kdy máte alespoň dvě strany, které se o své poznatky a zkušenosti chtějí podělit. Tato teorie se podle mě dá lépe uplatnit ve větší skupině, hlavně v organizovaných dílnách, přednáškách a programech.

In reply to Hana Havlůjová

Re: Muzea jako místo vzdělávání

by Milan Peřina -

Myslím, že edukační strategie UPM „Dotkněte se muzea“ naprosto odpovídá charakteristice tradičního muzea. Soudím tak dle návštěv z jiných institucí. Uměleckoprůmyslové muzeum v Praze se snaží přilákat návštěvníky edukační strategií, která má zprostředkovat nevšední zážitek a obohatit tak každého návštěvníka. Jednoduchý symbol v sobě skrývá možné poznání, které pro mnohé návštěvníky skutečně nevšední je. Zároveň však jsi podotknout, že vnímám „evoluci“ muzeí v současné době jako nezbytnost. Zájem o ně upadá a je práce edukátorů návštěvníky přitáhnout. Edukační strategie „Dotkněte se muzea“ je právě jeden takový krok „evoluce“ muzea UPM a edukačních strategií jako takových. Jedná o koncept, který se dá zpracovat a upravit pro účely jakékoliv výstavy, expozice. Na druhou stranu UPM stále pracuje s některými tradičními elementy, jako jsou pracovní listy. Dobře zpracované mohou být přínosem, avšak stále častěji se setkávám s opakem a umocňuje se ve mně názor, že pracovní listy přijdou v „evoluci“ muzea do starého železa.

 

Myslím, že edukační strategie UPM čerpá z různých strategií a to i v závislosti na danou výstavu. Samozřejmě pro odhalení všech strategií by bylo zapotřebí např. pozorovat skupinu dětí a přístup muzea k nim v praxi. Časově omezená návštěva proto nemohla odhalit mnoho. Nejvíce používanou strategií je dle mého názoru sociální/autonomní teorie. V této souvislosti zmíním výstavu angličáků Matchbox, která ovšem může být pojata i v rámci jiných