Ahoj, chtěla bych vás poprosit o radu.
Na plavání mám chlapečka, který dostal hysterický záchvat.
Plaval do té doby, než spatřil maminku, která seděla na konci bazénu. Když ji chlapec uviděl, začal strašně brečet a nic s nim nehlo. Nechtěla jsem chodit za maminkou a vyhazovat ji z bazénu.
Poraďte mi, co mám dělat, protože jsem úplně bezradná.
Ahoj Jíťo,
jsem rada, že tento problém řeší více lidí. Dost často se nám to stává ve skautu, když odjíždíme na první výpravu v roce. Ti nejmenší zažívají své první odloučení od maminky.
Z mé zkušenosti vím, že když poprosím maminku, aby co nejdříve odešla a nechala dítě s námi, je to nejlepší možnost.
Proto si myslím, že bys klidně mohla říci mamince, že se tu vyskytl tento problém a mohla bys jí poprosit, aby při hodině plavání nebyla v jeho blízkosti, protože ho to rozruší.
Tak snad Ti moje rada bude k uzitku
Hezký zbytek dne
Bára
Ahoj,
možná by třeba pomohla schůzka se všemi rodiči najednou, kde bys to mohla říct jako problém všem rodičům. Ať nechodí do blízkosti bazénu, že to rozptyluje, nesoustředí se. Nemusela bys to pak říkat přímo jedná dané mamince, protože mě samotné by to nebylo asi úplně příjemné jí to sdělovat tak přímo.
Nejhorší na tom je, že nebudou v bazénu, ale ve vestibulu, kde vidí do bazénu přes průhlednou stěnu. Když děti plavou kolem, tak se tam pořád zastavují. Nemůžu je zase vyhazovat úplně z bazénu.
Také si myslím, že nejlepší řešení je, domluvit se s rodiči, aby zvážili nutnost účasti. Děti lépe spolupracují, když je nevidí, především ty malé. Starší už to tolik neřeší. Je akorát smutné, když si to rodiče neuvědomují. Já například syna nechávám samotného i u logopedky, protože by s ní jinak nespolupracoval. Není to sice ideální řešení, protože mi potom logopedka aktivity, které spolu dělají, musí zopakovat, ale naštěstí to je účinné.
Při kroužcích ale rodiče opravdu být nemusí, takže bych se neostýchala a maminku rozhodně upozornila.
Ahoj Martino, souhlasím s tebou, každé dítě je jiné. Tady to evidentně nefunguje, matčina přítomnost je kontraproduktivní. Bylo by potřeba si s ní promluvit, aby zvážila, zda to, že na bazénu je, synovi prospívá či ne.
Ahoj, měla jsem stejný problém, když jsem v létě hlídala děti. Mým úkolem bylo zabavit děti zatímco měli rodiče přednášky. Jenže o přestávkách se některé maminky chodily dívat na své děti. Když je děti viděly byl konec... Některé maminky to pochopily samy, některé si dělaly co chtěly, i když jsem je žádala, aby to nedělaly. Nakonec jediné co pomohlo bylo zajít za vedením a poprosit, aby to zkusili vysvětli oni. Je poslechly. To byl ten problém, i když už jsem byla plnoletá a i se zkušenostmi, některé maminky mě prostě nebraly nechtěly poslouchat mladou holku. Je to všechno o lidech.
Dobrý den všem.
Přístup maminek chápu. Chtějí vidět, co se s jejich dětmi děje, jak se chovají, jak se k nim ostatní chovají, jaký udělaly pokrok, atd. Možná mají špatnou předchozí zkušenost. Přestože pedagogové, instruktoři, vedoucí či jiní dospělí přebírají za děti odpovědnost v době vyučování, kroužku nebo jiné aktivity, pokud se dítěti něco stane, tak především rodiče cítí odpovědnost za to, že dítě svěřili někomu dalšímu. Těžko se od dítěte odpoutávají - týká se malých předškolních dětí a 1. a 2. třídy. Je jen otázkou času, kdy se s odpoutáním od dítěte smíří. Většinou se tak děje během prvních let školní docházky. Pak je ovšem opačný extrém, kdy rodiče své ratolesti s radostí "odloží" na více než půl dne.
Moje děti mají třeba špatnou zkušenost s vodáckou výpravou a díky přístupu mladých bezdětných vedoucích (omlouvám se všem mladým bezdětným zodpovědným vedoucím) už na žádnou další výpravu jet nechtěly a ani nechtěly dál navštěvovat kroužek. Chci tím vlastně říci, že je třeba budovat důvěru mezi vedoucími a rodiči. Pokud bude fungovat, rodiče nebudou mít potřebu dítě kontrolovat během jeho aktivit.
Zmíněná maminka by zpočátku mohla svého syna sledovat nepozorovaně tak, aby ji neviděl. Pokud se ujistí, že vše funguje tak jak má, snad už bude v klidu a syna nebude nadále kontrolovat. Nařizovat jí, aby odešla by se jí jistě příliš nelíbilo. Jde o její dítě.
Pevné nervy při řešení zapeklitých situací :-))).
Děkuji moc za radu.
Tady jde o to, že většina rodičů využije tuto hodinu, co děti plavají, pro svůj relax a chodí si taky zaplavat nebo do sauny. V polovině tréninku se na ně chvilku koukají a hlavně u tohoto chlapečka to vyvolává extrémní záchvat pláče.
Potom tam jsou tací, kteří sedí ve vestibulu v bazénu a koukají přes skleněnou stěnu na své děti. Z vestibulu je zase nemůžu vyhánět, protože hodně dětí do bazénu dojíždí (někteří třeba i 30 kilometrů) a v zimě neví, jak mají zabíjet hodinu času, tak tam raději sedí.
Teď tam mám straně moc starostlivého tatínka, který se stará o holčičku (chodí tak do 3 třídy) a nedokáže nic udělat sama. Ostatní děti v jejím věku tam jsou bez rodičů a když potřebují pomoc, tak řeknou mně. Já osobně nemám sílu k tomu pánovi přijít a říct mu, ať odejde aspoň do vestibulu.
Nejsem sama komu to vadí, ale ostatním trenérům taky.
I v tomto případě bych viděla východisko v rozhovoru s tatínkem. Pokud tu sílu nemáte vy, poprosila bych jiného trenéra, aby rozhovor s tatínkem provedl on/ona. Případně se domluvit s někým z kolegů, že byste ten rozhovor vedli ve dvou. Pro tu holčičku to bude zpočátku zřejmě těžké, ale jinak se samostatnosti nenaučí. Nejde jen o plavání, ale také o její další vývoj a postavení v kolektivu.
Ahojky,
na tvém místě bych určitě rodičům o tomto problému řekla. Zda-li si to vezmou k srdci nebo ne, to už je na nich. Rodiče si to nemusejí uvědomovat, mají radost z dítěte, které vidí plavat, a na zbytek nemyslí.
A jestli jim to nechceš říkat ty, pověř tím někoho jiného. Stačí jim vysvětlit, že děti se během jejich přítomnosti nesoustředí, v tvém případě chlapeček začal plakat. Já mám zkušenosti pozitivní, setkala jsem se s tím již několikrát a rodiče mi vždy vyhověli a omlouvali se, že to netušili.
Lucka
Hezký den,
z vlastní zkušenosti vím, že rodiče, kteří jsou přítomni po dobu nějaké volnočasové aktivity, nedělají dobrotu.
Domluvila bych se tedy hromadně s rodiči, jestli by souhlasili s tím, že by na plavaní za dětmi nechodili. Případně přišli až na posledních pět minut. Vysvětlila bych jim důvody, jako například ten tvůj, že jejich přítomnost děti rozptyluje.
Snad si svou situaci vyřešila úspěšně.
Natálie Onderková
Ahoj,
znám to od svého syna, když chodil na plavání. Byl tenkrát poslední rok ve školce. Na našem plavání naopak rodiče sedávali u bazénu a koukali na děti. Můj syn, když mě viděl, dělal hrozné blbiny a nesoustředil se. Domluvila jsem se s trenérem, že vyzkoušíme, co bude dělat, když tam nebudu. Ukázalo se, že je to úplně úžasné, poslouchal trenéra a fungoval. Proto je asi nejjednodušší řešení zkusit se s maminkou domluvit, že to na jednu hodinu vyzkoušíte, jestli to bude fungovat, a pak jí dát zpětnou vazbu, jestli to bylo lepší nebo ne. U nás to fungovalo.
Jana