Diskuse

Nebude to tím, že se dlouho loučí s maminkou? Co kdyby ji tam jenom vyložila a rychle se rozloučila a potom nenápadně odjela, aby si jí holčička nevšimla? Myslím si, že na rodičích hodně visí a nedokáže přijmout situaci hned, že tam bude sama bez nich. Vyzkoušej, aby nenápadně odjela a uvidíš, jestli to bude fungovat.

Ahoj :)

Možná by bylo fajn, kdyby si v kolektivu dětí našla nějakou lepší kamarádku, na kterou by se pak těšila a sotva by přišla na družinovku, byly by holky spolu a už od začátku v pohodě. Myslím, že by to mohlo fungovat, na vodáku jsme také měli takového ufňukánka a co si našel kamaráda, je z něj docela príma kluk. Další možností je, že brečí a dělá scény, aby měla větší pozornost...

Moc děkuji za podnětné nápady :).

V úterý mám družinovou schůzku a zkusím připravit nějakou hodně poutavou hru na začátek, abych holčičku více zaujala.

Kamarádky v kolektivu má, možná bude trvat delší dobu než se s nimi více skamarádí (přeci jen přišla později). 

S maminkou se pokusím domluvit a napíšu, jak vše dopadlo :)

Ahoj,

podobnou situaci jsem řešila dva roky nazpátek, také jsme měly ve skautu novou holčičku, která plakala před každou schůzkou. Často se stávalo, ze se nám rozbrečela i uprostřed schůzky, protože nechtěla hrát nějakou hru. Přitom když se pak zapojila, smála se spolu s ostatními a vypadala spokojeně. 

Praly jsme se s takovým přístupem dva měsíce, nepomáhalo nic. Plakala při hrách, malování, zpívání, při všem. V říjnu jsme se s maminkou dohodly, že ji bez kompromisů pošle na výpravu (na tu první odmítla jet). A tam se to konečně zlomilo. Páteční večer sice ještě proplakala, ale od soboty od rána byla úplně nadšená hrou (tuším, že to byly králíci z klobouku) a v neděli se naopak nechtěla vrátit domů. 

Co tím chci říct - můžeš se snažit udělat všechno možné a stejně to nepomůže, někdy to chce proste jen hodně času. A ta výprava, kdy je dítě mezi ostatními tak dlouho v kuse, mi přijde jako dobré prostředí, kde se to spraví. 

Držím palce, ať se ta vaše malá zklidní co nejdříve! :) 

Ahojky,

ještě jsem se s takovým problémem nesetkala. Myslím si, že by se hned po příchodu měla něčemu věnovat a tím rozptýlit její obavy. Když za ní hned na sraz přiběhne kamarádka a začne si s ní povídat, na pláč zapomene. 

Líbil se mi i nápad rychlého rozloučení s maminkou. Místo toho, aby tam s maminkou stála, půjde za někým a bude se seznamovat. Navíc bude vědět, že maminka už odjela, tak ji od pláče nepomůže. A nebo by s maminkou mohla přijet o 5 minut později, kdy děti už budou mít nějaký program. Ona uvidí, co ostatní dělají a bude se chtít rovnou zapojit.

Zajímalo by mě, jak se problém vyřešil, jestli vůbec. 

Hezký večer, Lucka :)

Ahoj,

myslím si, že tento problém mají hlavně děti z rozvedených rodin (samozřejmě ne výlučně).  Děti mají často pocit, že je jejich povinností být nešťastné v situaci, kdy mají být bez rodiče. Také je to často zapříčiněno právě maminkami (tatínky), které na svých dětech nevědomky příliš lpí a vlastně ani nechtějí aby se jejich dítě osamostatnilo. 

Takže jestliže-li není možnost, aby se dítě na schůzku bezpečně dopravilo samo, tak východisko vidím také v rychlém loučení.  

Hodně štěstí 

Anička