Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Ivana Běloubková -
Počet odpovědí: 6

Úkol č. 1. Bc. Ivana Běloubková

Předmět: Profesní rozvoj učitelů

Vyučující: PhDr. Karel Starý, PhD.

Autor úkolu: Ivana Běloubková

Úkol č. 1 – Silné a slabé stránky hodnocení NBPTS v ČR

Pracuji 8 let jako učitelka v základní škole zejména na druhém stupni. Vyučuji předměty: Výchova ke zdraví, Zeměpis, Výchova k občanství, Výtvarná výchova, Hudební výchova, Tělesná výchova, Pracovní činnosti a Angličtina. Spolupracuji na školních projektech a jsem metodikem prevence na 2. stupni.

Článek zabývající se „Hodnocením kvality práce učitelů“ mě zaujal zejména pro moji vlastní zpětnou vazbu, kterou při vyučování, učení a vedení dětí zcela upřednostňuji. Souhlasím s tím, že v optimálním množství by hodnocení učiteli mělo přinést jasnou, srozumitelnou a věrohodnou zpětnou vazbu, jak svoji činnost, práci vykonává. Ocenění v tomto případě je pro mě jako pro pedagoga velmi důležité a musím říci, že se s postupem věku a odučeného času liší, ne moc, ale v mnohém slova smyslu ano.

Myslím si, že potřeba uznání a motivace je v dnešní velmi uspěchané době velmi podceňována a profesně utlačována. Je však nutné si uvědomit, že negativní hodnocení může být někomu velmi nepříjemné a může být i kontraproduktivní.

Já jako třídní učitelka jsem nucena vykonávat každý měsíc třídnické hodiny, ve kterých se zaměřuji na potřeby a výkony žáků. Snažím se žáky motivovat k lepším výkonům a seberealizaci. Kromě psychologického výcviku a interaktivních her používám i techniku Komunitního kruhu. Zde se mi otevírá velké množství otázek, které žáky trápí, a které je třeba co nejdříve řešit. Zde přikládám přílohu o Komunitním kruhu. (viz příloha word)

Co mi ale velmi chybí v celém systému hodnocení NBPTS v ČR je interakce mezi žákem a učitelem a slovní hodnocení práce učitele ze strany žáků.

V závěru reakce si dovolím říci, že kdyby se měl celý systém hodnocení učitelů ve smyslu NBPTS uplatnit v České republice, zbylo by ve školách ještě méně pedagogů, než je tomu ke dnešnímu dni. Jen jednu výhodu zde spatřuji, ubylo by nekvalitních a neschopných učitelů, kteří jsou zásadní odpůrci sebehodnocení a profesního hodnocení kolegů vůbec.

V odpovědi na Ivana Běloubková

Re: Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Gabriela Medwell -

Na práci kolegyně Ivany mě zaujal a souhlasně rezonoval názor na reflexi ze strany žáků. Souhlasím s jejím pohledem absence hodnocení interakce žák - učitel a slovní hodnocení v systému NBPTS. Jelikož názory kolegyně na systém NBPTS a celkově reflexe a hodnocení žáků je mi velmi blízký, těžko se mi hledá reakce ve smyslu diskuze. Za zajímavé považuji kolegyně přiložený materiál ke komunitnímu kruhu. Využiji jej ve své praxi. Děkuji. 

V odpovědi na Ivana Běloubková

Re: Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Viktor Polák -

Moc se mi líbí komunitní kruh, který ve své třídě realizuješ. Myslím, že co zejména, tak to má potenciál přispět k důvěrnému prostředí, které je pro vzdělávání určitě dobré navodit. Kde není důvěra, tam není vůle k přijetí čehokoliv. A u dětí, které prožívají mnohem emotivněji, to platí dvojnásob.

V odpovědi na Ivana Běloubková

Re: Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Hana Pomahačová -

Zaujalo mě, že autorka vztáhla téma hodnocení podle NBTS k sobě samotné. Jestli ona by se tak chtěla vzdělávat. Přiznám se, že jsem o tématu přemýšlela spíše v obecné rovině s ohledem na populaci učitelů v ČR. Nenapadlo mě se zamyslet, jestli bych takovým vzděláváním chtěla projít. Takže děkuji za podnět k přemýšlení. 

V odpovědi na Ivana Běloubková

Re: Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Dana Slabochová -

V zásadě se vším souhlasím, zejména co se týká zpětné vazby a interakce učitel-žák, slovní hodnocení také velmi důležité. Na reakci v samotném závěru, bych chtěla uvést, že ne každý učitel by měl potřebovat ke své práci ocenění NBPTS, jako potřebné ocenění vnímají úspěchy svých žáků a jejich kladné hodnocení jeho práce a tudíž se domnívám, že ne každý toto ocenění NBPTS potřebuje k tomu, aby byl prokázán jako kvalitní učitel.

V odpovědi na Ivana Běloubková

Re: Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Kateřina Bryanová -

Také mám pocit, že autorka spíše představuje sebe a svoji práci než názor na NBPTS. 

Nicméně k NBPTS se vyjadřuje se v tom smyslu, že negativní hodnocení může být někomu nepříjemné a případně i kontraproduktivní. S tím souhlasí i autor článku. Problémem zde není hodnocení samotné ale neschopnost některých jedinců akt hodnocení vnitřně přijmout, souhlasit s ním a nevnímat ho jako ohrožující. Pokud je někdo nastaven takto, nedoporučila bych mu hodnocení podstupovat (i když předpokládám, že i tento člověk prošel hodnocením u maturity a státních zkoušek a do určité míry je schopen hodnocení snášet). Hodnocení by naopak mělo posílit vnitřní motivaci učitelů k výkonu profesní praxe.

Autorce chybí v celém systému hodnocení NBPTS interakce mezi žákem a učitelem a slovní hodnocení práce učitele ze strany žáků. Mně osobně tam nechybí. Interakci lze případně doložit pomocí videí z hodin a hodnocení své práce si od dětí může vyžádat sama (a nepotřebuje k tomu vnějšího arbitra), navíc takové hodnocení bývá velmi subjektivní. 

V závěru se autorka obává, "že kdyby se měl celý systém hodnocení učitelů ve smyslu NBPTS uplatnit v České republice, zbylo by ve školách ještě méně pedagogů, než je tomu ke dnešnímu dni." Já si to nemyslím, a ani si nemyslím, že by ubylo neschopných učitelů... Ovšem pouze za předpokladu, že by hodnocení zůstalo na dobrovolné bázi.

V odpovědi na Ivana Běloubková

Re: Profesní rozvoj učitelů - úkol č. 1

autor Kateřina Bryanová -

Také mám pocit, že autorka spíše představuje sebe a svoji práci než názor na NBPTS. 

Nicméně k NBPTS se vyjadřuje se v tom smyslu, že negativní hodnocení může být někomu nepříjemné a případně i kontraproduktivní. S tím souhlasí i autor článku. Problémem zde není hodnocení samotné ale neschopnost některých jedinců akt hodnocení vnitřně přijmout, souhlasit s ním a nevnímat ho jako ohrožující. Pokud je někdo nastaven takto, nedoporučila bych mu hodnocení podstupovat (i když předpokládám, že i tento člověk prošel hodnocením u maturity a státních zkoušek a do určité míry je schopen hodnocení snášet). Hodnocení by naopak mělo posílit vnitřní motivaci učitelů k výkonu profesní praxe.

Autorce chybí v celém systému hodnocení NBPTS interakce mezi žákem a učitelem a slovní hodnocení práce učitele ze strany žáků. Mně osobně tam nechybí. Interakci lze případně doložit pomocí videí z hodin a hodnocení své práce si od dětí může vyžádat sama (a nepotřebuje k tomu vnějšího arbitra), navíc takové hodnocení bývá velmi subjektivní. 

V závěru se autorka obává, "že kdyby se měl celý systém hodnocení učitelů ve smyslu NBPTS uplatnit v České republice, zbylo by ve školách ještě méně pedagogů, než je tomu ke dnešnímu dni." Já si to nemyslím, a ani si nemyslím, že by ubylo neschopných učitelů... Ovšem pouze za předpokladu, že by hodnocení zůstalo na dobrovolné bázi.